SOBOTNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Kdyby byl Václav Klaus frajer, vystoupil by bezprostředně po oznámení volebních výsledků do poslanecké sněmovny s tím, že se nebude ucházet na příštím kongresu ODS o funkci předsedy a celou dobu do kongresu bude s ostatními poctivě "generovat" svého nástupce.
Kdyby byl Václav Klaus menší frajer, rozhodl by se odstoupit sice až tehdy, kdy už je zcela zřejmé, že delegáty kongresu zvolen nebude, přitom by však vyjádřil veškerou pomoc a podporu nově se rýsujícímu lídrovi Tošenovskému, byť by si jinak rád vsadil na jiného, jeho mentalitě bližšího koně, neboť by věděl, že je to nejlepší prevence vzniku různých odstředivých a štěpných proudů a klanů v ODS.
Václav Klaus ovšem oznámil, že se nebude ucházet znovu o funkci předsedy, ale v rozhovoru pro Právo na adresu možné podpory Tošenovského řekl, že o tom z jeho hlediska nemůže být úvaha ani řeč a k ostatním možným kandidátům, Zahradilovi, Bémovi a Bendlovi, se také nevyjádřil s tím, že by si vybral ze dvou úplně jiných kandidátů, jejichž jména ovšem neřekl.
Co dodat?
Jestli je něco pro ODS v této době nejdůležitější, pak je to zdravý selský rozum jejich členů, hlavně však funkcionářů. Nechtějí-li způsobit ODS potíže a problémy, ze kterých se může dostávat léta, nechť v sobě potlačí vlastní ambice a potlačí případné slepičí mozky, vidící se kohouty a sjednotí se jako jeden muž za kandidátem celou členskou základnou nejakceptovatelnějším, Evženem Tošenovským.
A nejen to, neboť to by samo o sobě nestačilo. Novému lídrovi je potřeba od začátku pomáhat, pracovat na něj ( "nosiči vody" jsou nezbytnou součástí každého vítězství v cyklistickém závodu, zrovna tak jako "zající" při překonávání světových běžeckých rekordů), hájit a chránit jej, dělat za něj nezbytnou nepopulární práci a spoluvytvářet jeho tým. Vězte, že jen tak se stal počátkem devadesátých let Václav Klaus lídrem, nikoliv vlastní genialitou, což je konstatování, nikoliv špílec.
Pokud v příštích dnech oznámí Pavel Bém, že nebude kandidovat na předsedu ODS, ale bude pomáhat Evženu Tošenovskému v jeho nelehkém dlouhodobém úkolu znovusjednotit českou pravici ( ať už jako místopředseda ODS, pražský primátor či řadový člen), až tak učiní Jan Zahradil a Petr Bendl a k pomoci Tošenovskému se veřejně přihláší Tlustý, Nečas a další senátoři a poslanci, nebude muset ODS volit lídra, neboť jej bude v ten okamžik nepominutelně mít.
A k tomu tým, který nebude muset odpovídat neustále na otázky, čím se bude lišit pokongresová politika ODS od té dnešní, neboť bude sám o sobě odpovědí.
Asi jsem snílek. Přesto tímto promlouvám, volám, křičím na každého člena ODS: nepropásněme tu šanci jen kvůli něčí netrpělivosti, touze mít nahoře "někoho od nás" (hlavně pražská, ale nejen pražská specialita) či kvůli natřásání peříček rádobydominantních samců.
Strašně nerad bych totiž za čas musel konstatovat "Já vás varoval".
Varuji také všechny, kteří se bláhově domnívají, že odchodem Václava Klause se jako mávnutím kouzelného proutku vrátí bývalá podpora občanů ODS a že se to pěkně a zřetelně projeví už při podzimních volbách.
Setrvalá obliba socialismu s lidskou tváří a nechuť velké části občanstva uvažovat v horizontech delších než od výplaty k výplatě a naopak jeho chuť a žít podle hesla "My si dáme zahrát, on to někdo zaplatí" nemá totiž s Václavem Klausem moc co společného - viz situace u našeho západního souseda.
Práce na znovuzpopularizování solidní, věcné, racionální pravicové politiky bude proto dlouhá a často ke svým aktérům nevděčná a může být úspěšně završena jen velmi sjednocenou a názorově i funkčně patřičně "zašpičatělou" pravicí. Což s V. Klausem již učinit nelze.
Není to dobrý začátek Klausovy cesty na Hrad, když se v ODS začíná mluvit o přímé volbě hlavy státu. V té ODS, která tolikrát v minulosti ústy Klause i jiných přímou volbu prezidenta tvrdě odmítala. Okamžitě se tak totiž vybudí oprávněné pocity, že nikdy nešlo o princip, ale o momentální kalkulaci výhodnosti přímé či nepřímé volby pro ODS. Takové věci se prostě nedělají.
Mnohem kvalitnějším začátkem by bylo zahájit jednání s příštími voliteli - poslanci a senátory - a oficiálně a veřejně je přesvědčovat o vhodnosti V. Klause v této roli, coby člověka reprezentativního, v cizině známého, jazykově vybaveného a dozajista ochotného pro zájmy Česka jít do každého jednání, do každého střetu.
Možná by - vzhledem k parlamentnímu politikaření - nakonec zvolen nebyl, rozhodně by to ovšem byla porážka velmi čestná - a otevírající nemalé šance v příští, již veřejné volbě.