PONDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Pilip je Pilip je Pilip je Pilip, řekla by Gertruda Steinová, kdyby měla možnost přečíst si jeho rozhovor v dnešní MF Dnes.
Jedna ukázka za všechny:
Otázka: Kolik ministrů podle vás Unie svobody potřebuje, aby mohla prosazovat svůj program?
Odpověď: Tak ta otázka nemůže stát. prosazování programu není zdaleka závislé na počtu ministrů. To je doplňková věc. Myslím, že je správné, že dohoda o vládě vznikala tak, že se hodin a hodiny diskutovalo o programu a pak se rychle vyřídil počet ministrů. Jestli je tam o jednoho víc. Nebo méně, není úplně klíčové. Důležité je, kam vláda chce směřovat.
Otázka: Takže by to šlo i s jedním vaším ministrem?
Odpověď: No tak zase... ale netlačte mne do takové odpovědi. Já teď pouze říkám, že je důležité, kam chce vláda směřovat. Ale mít někde jednoho ministra, to je trošku podivné.

Karel Havlíček Borovský by to ovšem řekl jinak.
Nedivte se, že se snažím, abych k mocnějším se přilíp,
ať se třeba v pekle smažím, jenom když to nese.
Pilip.

Dámy a pánové, což se takhle podívat na Vladimíra Iljiče Špidlu neoslněnýma očima?
Co uvidíte? Podivně se šklebícího asketu z nebezpečně bolševické rodiny, jenž často s mrtvolnou tváří neúčastného vivisektora říká, připravuje a činí jakousi zvláštní renesanci táborského socialismu, ba komunismu, s jeho heslem "Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb", člověka, o kterém nemám pochyb, že by byl ochoten pro naplnění své vize jít přes mrtvoly, pokud by mu to současné domácí a světové uspořádání umožňovalo.
V historii se mihlo takových lidí dost a dost a mají spoustu společných rysů. Nikdy, kupodivu, nebyli včas poznáni a diagnostikováni a vždy za sebou zanechali velmi nepříjemné a obtížně zahladitelné stopy.
Všeobecná neschopnost zabránit takovým lidem v přístupu k moci je zvláštní ukázkou schopnosti lidí znovu a znovu uvěřit možnosti ráje na zemi a volit si do čela toho, kdo jim z něj slíbí s co nejmenší námahou nejvíc. Namísto krve, slzí a potu, což je velmi, velmi nepopulární, ale pro kvalitní výsledek nezbytné. Zeptejte se nejbližšího sportovce.

Vsaďte se, že prezident Havel, trvale v telefonním styku se Špidlou, pranic nemluvil k politice nové, rekonstruované vlády, ale jen a jedině k postům, tedy k jejich udržení unionisty, zvláště pak Mlynářem. Vždyť nemít ve vládě špeha by znamenalo být po únorovém odchodu z funkce zcela bez důležitých a přesných informací a tím zcela bez kuloárového vlivu.