STŘEDEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Bohužel velmi správně říká v dnešních Lidových novinách Petr Fischer, že teď po povodních tak obnažený "ochranářský stát s návratem kolektivismu je naplněním společenské poptávky, s níž se polici vezou."
Bolševizace českých myslí, na rozdíl od nynější velké vody, prostě neopadla ani po dvanácti letech od konce padesátileté socialistické vody. Je to, stejně jako následky nynější povodně, úděsný pohled.

Lachtan Gaston se z bazénu pražského zoo, kde prožil veškerých dvanáct let svého života, dostal na svobodu a co mu síly stačily mířil k moři. Chytili ho a v kleci odvezli zpět. Za pár hodin zemřel. Vůbec se mu nedivím. Svoboda mu jistě byla, na rozdíl od mnoha čecháčků, milejší než "státní" péče s každodenním kusem žvance a pohodlnou klecí.

I když máte v ruce fakt, že ministerstvo školství pod ministrem Zemanem uzavřelo smlouvu s nakladatelstvím Dům, a to na dva miliony korun za práci, o níž na ministerstvu nikdo nic neví, i když máte v ruce další fakt, že toto nakladatelství zatím vydalo jednu jedinou knihu, a to těsně před minulými volbami kuchařku s Petrem Lachnitem, poté ministrem, a prodělalo na ní staticíce, přece byste si zle nemysleli, že se Lachnit domluvil se Zemanem, že Lachnitův nepovedený předvolební reklamní počin zaplatí takto nepřímo ministerstvo školství z veřejných prostředků v rámci projektu Internet do škol.

Dnes máme výročí konce jednoho velikého mýtu, mýtu o tom, kterak sovětské tanky zlikvidovaly nádhernou cestu k socialismu s lidskou tváří, k systému, který by nám záviděl celý svět, neboť by spojoval výhody kapitalismu i socialismu.
Že šlo o pustý mýtus lze dokázat jediným pohledem na tehdejší protagonisty "pražského jara" - Dubčeka, Smrkovského a mnohé další, všechno nemalé funkcionáře v nejhorších dobách československého komunismu. A jak říkává jeden můj přítel: aby v té době někdo mohl být vysokým funkcionářem KSČ, to už nemohla být malá svině.