ÚTERNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Když jsem se před pár dny dostal po několika dnech strávených "on the road"opět do nenormálního normálního světa a otevřel International Herald Tribune, narazil jsem záhy na článek o tom, kterak si pražský diplomat Srba najal vraha na českou hvězdu investigativní žurnalistiky Sabinu Slonkovou.
I jal se před mým vnitřním zrakem odvíjet film, ne nepodobný slavnému snímku o atentátu na de Gaullea "Šakal": Srba, dohnaný intenzivním novinářským umem Slonkové, plýtvaným na jeho osobu, do duševního stavu desperáda, obrátí se na mezinárodního profesionála ( i jméno mi sedělo), pro kterého není problém oddělat kohokoliv kdekoliv, ten však udělá malou chybičku, spíše přehlédnutí - a juž je mu moderní rada Vacátko ( Marvan křížený Antlem) na stopě a v poslední chvíli (s muži v černých kuklách za zády) jej osobně likviduje v okamžiku, kdy chrabrá novinářka venčí roztomilou dcerušku a uprostřed čela jí poskakuje rudá skvrna laserového zaměčovače. Zatmívačka, závěrečné titulky.
Pak jsem se vzpamatoval a už jsem se těšil, až si o tom za pár dnů počtu v českých novinách, ze kterých se sice zaručeně dozvím, jak to určitě nebylo, zato se však náramně černohumorně pobavím vlastním příběhem a zvláště pak nabalenými dohady, spekulacemi a vyjádřeními zainteresovaných i nezainteresovaných osob. Virtuální realita ovšem zdaleka předčila veškerá má očekávání - a to je teprve začátek! Třeba takové prohlášení pana prezidenta, že by ten podivný Kavan měl odstoupit ze všech svých funkcí. Jako by v době, kdy jej jmenoval ministrem zahraničí byl méně podivnější! Nebo slova pana Srby, že si uchovával pod polštářem fotku Slonkové s nápisem "Likvidace" proto, neboť se chtěl stát novinářem a profesně ji zničit. Také to, že sice věděl o zatčení člověka, u kterého si údajně objednával vraždu, nicméně neodstranil ani výše zmíněnou fotku, ani třicet milionů v igelitce ( zřejmě odměna za akci "Čisté ruce" na ministerstvu zahraničí), zní jako pěkná ptákovina. A což teprve potetovaný Citron, léta málem příslušník jihočeské policie, který by sice klidně zabil, ale jaksi na to chtěl spíše pistoli než semtex - kam se hrabe Quentin Tarantino! Také Srbova agentská přezdívka není strohým číslem OO7 či něčím romantickým (například Zorro), ale Salima, což člověku okamžitě vybudí v paměti potravinářskou výstavu s nejvyšším zlatým oceněním téhož názvu. Ba i téma zhrzené milenky a tajných služeb všeho druhu je již na světě.
Doporučuji staronovému ministru kultury Dostálovi co nejrychleji vyškrábnout nějaký ten grant na nový český velkofilm dle scénáře, který se právě odehrává - a hlavně ještě bude odehrávat. Svět užasne!
A Miloš Zeman může nadále s pochechtáváním objímat na Vysočině stromy: sociální demokracie se od své nedávné nepěkné minulosti již elegantně odstřihuje - "nejsme jako my" je teď nevyřčeným Špidlovým heslem.
I jal se před mým vnitřním zrakem odvíjet film, ne nepodobný slavnému snímku o atentátu na de Gaullea "Šakal": Srba, dohnaný intenzivním novinářským umem Slonkové, plýtvaným na jeho osobu, do duševního stavu desperáda, obrátí se na mezinárodního profesionála ( i jméno mi sedělo), pro kterého není problém oddělat kohokoliv kdekoliv, ten však udělá malou chybičku, spíše přehlédnutí - a juž je mu moderní rada Vacátko ( Marvan křížený Antlem) na stopě a v poslední chvíli (s muži v černých kuklách za zády) jej osobně likviduje v okamžiku, kdy chrabrá novinářka venčí roztomilou dcerušku a uprostřed čela jí poskakuje rudá skvrna laserového zaměčovače. Zatmívačka, závěrečné titulky.
Pak jsem se vzpamatoval a už jsem se těšil, až si o tom za pár dnů počtu v českých novinách, ze kterých se sice zaručeně dozvím, jak to určitě nebylo, zato se však náramně černohumorně pobavím vlastním příběhem a zvláště pak nabalenými dohady, spekulacemi a vyjádřeními zainteresovaných i nezainteresovaných osob. Virtuální realita ovšem zdaleka předčila veškerá má očekávání - a to je teprve začátek! Třeba takové prohlášení pana prezidenta, že by ten podivný Kavan měl odstoupit ze všech svých funkcí. Jako by v době, kdy jej jmenoval ministrem zahraničí byl méně podivnější! Nebo slova pana Srby, že si uchovával pod polštářem fotku Slonkové s nápisem "Likvidace" proto, neboť se chtěl stát novinářem a profesně ji zničit. Také to, že sice věděl o zatčení člověka, u kterého si údajně objednával vraždu, nicméně neodstranil ani výše zmíněnou fotku, ani třicet milionů v igelitce ( zřejmě odměna za akci "Čisté ruce" na ministerstvu zahraničí), zní jako pěkná ptákovina. A což teprve potetovaný Citron, léta málem příslušník jihočeské policie, který by sice klidně zabil, ale jaksi na to chtěl spíše pistoli než semtex - kam se hrabe Quentin Tarantino! Také Srbova agentská přezdívka není strohým číslem OO7 či něčím romantickým (například Zorro), ale Salima, což člověku okamžitě vybudí v paměti potravinářskou výstavu s nejvyšším zlatým oceněním téhož názvu. Ba i téma zhrzené milenky a tajných služeb všeho druhu je již na světě.
Doporučuji staronovému ministru kultury Dostálovi co nejrychleji vyškrábnout nějaký ten grant na nový český velkofilm dle scénáře, který se právě odehrává - a hlavně ještě bude odehrávat. Svět užasne!
A Miloš Zeman může nadále s pochechtáváním objímat na Vysočině stromy: sociální demokracie se od své nedávné nepěkné minulosti již elegantně odstřihuje - "nejsme jako my" je teď nevyřčeným Špidlovým heslem.
Také účetní podivnosti Chemapolu, které vylézají na povrch při jeho konkursu, jsou v porovnání s podobnými enronskými případy v zahraničí odvarem zcela neholywoodovským. Připomněly mi však starou dobrou historku o tom, kterak byli různí odborníci dotázáni, kolik je dvě a dvě.
Strojař s logaritmickým pravítkem záhy hlásil: 3,99.
Fyzik s tabulkami pokračoval: výsledek leží mezi 3,98 a 4.02.
Matematik pravil: Výsledek neznám , ale dozajista jej lze vypočítat.
Filozof odpověděl otázkou: co myslíte tím dvakrát dvě ?.
Logik se dožadoval: prosím o přesnější definici dvakrát dvě.
Pak zašeptal tiše účetní: kolik chcete, aby to bylo?
Strojař s logaritmickým pravítkem záhy hlásil: 3,99.
Fyzik s tabulkami pokračoval: výsledek leží mezi 3,98 a 4.02.
Matematik pravil: Výsledek neznám , ale dozajista jej lze vypočítat.
Filozof odpověděl otázkou: co myslíte tím dvakrát dvě ?.
Logik se dožadoval: prosím o přesnější definici dvakrát dvě.
Pak zašeptal tiše účetní: kolik chcete, aby to bylo?
Když už jsme u těch historek, moc se mi líbí ta, kterou, jako ostatně i tu předešlou, přinesl Občasník firmy Isolit -Bravo. Zvláště proto, že mi připomněla, kterak jsem při svých cestách viděl v Německu vtipný billboard s řidičem za volantem, s cigaretou a mobilem, a pod tím nápis: A kdo řídí?
Ta historka zní: Jedu a tu mě předjíždí ženská, která si to štráduje z pruhu do pruhu, protože si maluje řasy ve zpětném zrcátku! Já se tak lekl, že jsem upustil holicí strojek a ten mi vyrazil z druhé ruky koblihu. Snažím se srovnat auťák kolenem, ale tu mi vyklouzne mobil, co jsem si ramenem přidržoval u ucha, a spadne zrovna do kelímku s kávou, a ta mě opařila na velmi citlivém místě, poničila mobil a já nemohl dojednat důležitou schůzku. Ženská jedna pitomá!
Ta historka zní: Jedu a tu mě předjíždí ženská, která si to štráduje z pruhu do pruhu, protože si maluje řasy ve zpětném zrcátku! Já se tak lekl, že jsem upustil holicí strojek a ten mi vyrazil z druhé ruky koblihu. Snažím se srovnat auťák kolenem, ale tu mi vyklouzne mobil, co jsem si ramenem přidržoval u ucha, a spadne zrovna do kelímku s kávou, a ta mě opařila na velmi citlivém místě, poničila mobil a já nemohl dojednat důležitou schůzku. Ženská jedna pitomá!