PONDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Chcete-li mít poměrně přesný výčet socialistických zhůvěřilostí, které se podařilo zadržet opoziční smlouvou, přečtěte si návrh vládního programu, se kterým šel Vladimír Iljič Špidla jednat o nové vládě.

Jedna ze spolupracovnic Hany Marvanové řekla o své šéfce po včerejším jednání Koalice s ČSSD : "Z jednání má pocit, že si už Svoboda se Špidlou plácli a teď jde jen o to, zlomit Unii."
Ach, svatá prostoto! Jakýpak pocit, když jde o věc zjevnou už měsíce a měsíce před volbami ?

Člověk se stále učí. Nový úhybný manévr před nepříjemnými otázkami novinářů vymyslel Karel Kuehnl: rozpaženýma rukama a kufříkem chránil před novináři Hanu Marvanovou s větou "Nechte ji, je to matka dvou dětí."
My, co jsme alespoň trochu obeznámeni s oběma aktéry této dojemné scény ovšem víme, že Kuehnl měl hlavně pekelný strach, aby Marvanová neřekla nějakou pitomost, která by ještě více zkomplikovala jednání o korytech.

Lidovec Jaromír Talíř, kterého by prý socialisté rádi viděli ve funkci ministra kultury, nabídku zatím odmítá s odůvodněním, že by nedokázal vést ministerstvo tak, aby pokračoval v dosavadní "kulturní" linii ČSSD a přitom nezradil své vlastní svědomí a lidovecké voliče.
Pravdu dí: ruce, natažené směrem k hubenému kulturnímu měšci, nebývají zpravidla ( na rozdíl od měšce zemědělského či místněrozvojového) ruce lidovecké a tak získat nějaké ty vavříny pro rodnou stranu či její klienty rozhodně na tomto postu nelze. A přitom se, samozřejmě, do počtu lidovci obsazených resortů počítá.

Moc se mi líbil mezititulek textu ministra zahraničí Jana Kavana v dnešních Lidovkách, kritizující psaní novinářů o aktivitách ministerstva zahraničí.
"Přispět k řešení problému směrem do budoucna na globální úrovni je často složitější než kritizovat situaci v jedné konkrétní zemi." A já, blbec, jsem se do této chvíle domníval, že jediným úkolem solidních novinářů je beze zbytku informovat čtenáře, co, kde, kdy a jak se stalo a kdo u toho byl.

Spojené státy jsou největším oponentem Mezinárodního trestního tribunálu, který dnes zahajuje svoji činnost v Haagu, a který má soudit budoucí (nikoliv minulé) válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, spáchané kdekoliv ve světě.. USA by, ústy ministra obrany Rumsfelda řečeno, souhlasily s tímto tribunálem, pokud ovšem budou vyňaty z jurisdikce tohoto soudu.
Toto řešení se mi líbí a na místě prohlašuji, že i já budu klidně souhlasit se socialistickou politikou budoucí Špidlovy vlády, ovšem jen pod podmínkou, že budu vyjmut z následků jejího působení.

Nejlepší zprávou, alespoň pro mne tedy, je zpráva o vynálezu firmy Bolero, která namísto různých, vždy otravných, háčků na podprsenkách, začala vyrábět magnetické přezky, jež pouhým pootočením vykonají své.