Alternativní pohled na prodej IPB

Miroslava Macka:
Jistě se najde málokdo, kdo by neschvaloval zásah vlády a ČNB v IPB, a to včetně zásahu (pardon, úkonu) Útvaru rychlého nasazení v maskách a se samopaly. Vždyť na první pohled je to tak jasné, včetně toho, kdo je zloduch a kdo kladný hrdina: zločinný management IPB léta prováděl za zády bankovního dozoru ČNB a auditorů podivné obchody, divoce privatizoval část banky a donutil tak vládu prodat státní podíl japonské Nomuře, která si nechtěla banku ponechat, ale rozvinout, zvýšit její cenu a pak se ziskem prodat.
I nadále však pokračovaly podivuhodné obchody a přesuny majetku, banka se dostala do potíží, ČNB a vláda Nomuru tedy vyzvaly, aby banku stabilizovala, ale nakonec musely urychleně (proto komando) dosadit nuceného správce, který ochránil vklady důvěřivých občanů tím, že IPB ihned prodal jedinému solidnímu zájemci - ČSOB. Občané mohou být spokojení a klidní, vždyť za vklady se zaručila nejen ČNB, ale i sám premiér, o ministrovi financí nemluvě.
Hezké, ne?
Nabízím Vám alternativní pohled, zcela zrozený v mé fantazii.
Skupina lidí, kteří jsou "u toho" se rozhodne divoce zprivatizovat IPB. Jak? "Přesvědčí" FNM, aby se nezúčastnil navyšování základního jmění. Státu pak opravdu nezbývá, než svůj, teď už minoritní, balík akcií prodat. Rozhodne se pro Nomuru, nabízející za 36 % akcií 3 miliardy Kč bez toho, aby stát vyvedl špatné úvěry do Konzolidační banky, jak je nyní zvykem.
IPB se v té době nijak zvláště neliší od ostatních českých bank, a to ani podílem špatných, nenávratných úvěrů, ani podivuhodnými obchody. Banka zahajuje agresivní cestu českým bankovnictvím.
Ze ztráty 11 miliard korun v roce 1997 je v roce 1998 zisk půl miliardy a v roce 1999 přes 1 miliardu. Banka splácí konsorciu zahraničních bank pětiletou syndikovanou půjčku 100 milionů dolarů a získává jednoho klienta za druhým.
S jídlem však roste chuť. Nomura zvažuje strategický plán privatizovat Komerční banku a sloučit ji s IPB, čímž by vznikla opravdu velká a silná banka, lehce prodatelná s vysokým ziskem. Zvláště když stát již vyvedl z Komerční banky špatné úvěry za desítky miliard korun. Na scéně se objevuje německý pojišťovací gigant Allianz, ochotný do IPB vstoupit či ji odkoupit a pokračovat v agresivní cestě českým bankovnictvím. V tom okamžiku však už nejde jen o banku a prostý obchod, neboť kdo by ovládl tento gigant, ovládal by též podstatnou část českého průmyslu, vlastnil by strategicky cenné informace o miliardách bankovních operací a podnikání desetitisíců lidí, to vše znásobené vlastnictvím perspektivní televize Prima a tedy možností ovlivňovat veřejné mínění k obrazu svému.
Stal by se faktickým vládcem země, mocnějším než celá vláda a Parlament dohromady, neboť s možností efektivně ovlivňovat jak výsledky voleb, tak chod ekonomiky.
Jiná skupina "hochů, co spolu mluví", usilující o totéž, připravuje protiúder. Pan prezident v roli předradličky vyorává první brázdu a promlouvá o mafiánském kapitalizmu a prorůstání politické a ekonomické moci a bojuje jako lev za udržení stávajícího policejního prezidenta a dalších lidí z bezpečnostních složek ve funkcích, neboť jich bude zapotřebí.
O IPB začínají "probleskovat" první poplašné zprávy. Minoritní akcionáři zablokují možnost navýšit obchodní jmění a zabránit tak spekulacím. Některé finanční skupiny doporučují prodej akcií IPB fondů.
Po dalších poplašných zprávách (ČNB k nim mlčí) nastává run na banku, který by nepřežila žádná banka v Česku, ne-li na světě.
ČNB vyzývá akcionáře k zajištění stability banky, což způsobí ještě větší útok na přepážky.
V této situaci jedná management banky intenzivně o přežití. Ve čtvrtek podepisuje smlouvu s vládními (nám. ministra financí Mládek) a centrálně bankovními (Niedermaier) vyjednavači o prodeji IPB Konzolidační bance za 1,-Kč a tuto smlouvu večer schvaluje jak představenstvo, tak dozorčí rada IPB.
To by ovšem znamenalo následný prodej IPB v soutěži. "Hoši, co spolu mluví", musí jednat rychle.
Vláda dostává informaci ze zpravodajských služeb o aktuálním nebezpečí převodu 12 miliard Kč z IPB na Kajmanské ostrovy. Ihned nočně zasedá a v napjaté atmosféře, zcela podobné situaci při zásahu v Agrobance (tehdy ministr financí podlehl též tlaku ČNB a "zaručeným" informacím o Motoinvestu), rozhoduje o zásahu komanda a schvaluje scénář o prodeji.
Pan prezident se zřejmou spokojeností ve tváři vítá rozhodnutí ČNB a vlády, banka je superrychle "přišoupnuta" ČSOB, tedy KBC.
Dokonáno jest.
A nastane dějství druhé. Desítky a stovky manažerů v podnicích s vlivem KBC, pardon ČSOB, budou postupně vyměněni za spřátelené duše. TV Prima a někteří, dozajista neúplatní, novináři začnou využívat informace, získané z informačního balíku IPB k "ozdravění" politického, ekonomického a společenského života, abych použil slovo pana prezidenta. Ekonomická moc, soustředěná v rukou úzké skupiny lidí, začíná ihned hledat a vytvářet politický "background". Emisaři této skupiny ihned atakují V. Klause, chtějí vysvětlit situaci, chtějí se zaručit, že se "netknou" Primy. Pokračuje kontaktování dalších politiků napříč politickými stranami, zvláště "perspektivní" mladí politikové cítí příležitost. Vytváření gigantického ekonomicko-politického uskupení pokračuje.
Soutěž pro novináře: Kdo z Vás donutí premiéra Zemana, aby dokázal pravdivost zpravodajské zprávy o plánovaném přesunu 12 miliard na Kajmanské ostrovy?