ČTVRTEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Až na výjimky, potvrzující pravidlo, sestávala premiéra předvolebních televizních reklam politických stran z "talking heads", tedy z "mluvících hlav". Vzhledem k obsahu pronášeného by se ovšem hodila k popisu klipů úplně jiná část lidského těla.

Kdybych byl autokratem, zavřel bych blbce, který vyhrožoval zničením brněnských výškových budov, do pracovního tábora na tak dlouho, až by zaplatil veškeré výdaje s jeho výhrůžkami spojené, neb nevidím jediný důvod, proč bychom to za něj měli platit my, ostatní ze svých daní.
Takhle by se ovšem mělo postupovat i proti všem, kteří něco ukradnou nebo zničí soukromníkům - stát by je zavřel do pracovního tábora na tak dlouho, až by nahradili poškozenému veškerou škodu. Dnes takový lump totiž nejenom někomu něco ukradne nebo zničí, ale poškození za něj pak ještě platí pobyt v nápravném zařízení. A to, uznejte, je docela na hlavu.

Velmi zvláštně působili v senátu letci z 2. světové války, kteří přišli přesvědčovat senátory, že stíhačky prostě potřebujeme a potřebujeme.
Zda zrovna stíhačky Gripen ovšem neřekli.
Prazvláštním lobbyingem pro nákup stíhaček byla ovšem argumentace rokem 1939, "kdy si západní mocnosti také myslely, že vyjednaly mír na věčné časy a výsledek byl strašných pět let války, strašné ztráty, protože ty státy nebyly připraveny se bránit."
A já bloud si dodneška myslel, že rok 1939 a Mnichov je důkazem toho, že bez ohledu na to, zda jsme či nejsme vyzbrojeni (a že jsme tenkrát vyzbrojeni byli!), nakonec o nás a našem osudu vždy rozhodovaly a budou rozhodovat jen a jedině velmocenské zájmy.
Z tohoto poznání ovšem plyne závěr zcela opačný: netřeba vyhazovat peníze na nákup zbraní, které za pár let budou starým železem a bude tedy potřeba utrácet znova, a které nám nikdy k ničemu nebudou. Blíží se neděle, což si takhle udělat výlet a prohlédnout si pohraniční opevnění?