ČTVRTEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Vrátit se po šesti týdnech bez novin, televize, rozhlasu a telefonu zpět do vlasti a pročítat se týdny starými novinami přináší jedno velké uspokojení: jsme stabilním, předvidateným, zaběhnutým státwm. Neboť nelze rozeznat, nepřečtete-li si datum, jde-li o noviny či zprávy staré nebo nové: poslanecká sněmovna působí stále stejně rozháraným dojmem, vláda pořád vydává kde jakou prkotinu nebo cyklický jev za nebtyčný úspěch svojí politiky, ministr Grégr stále plánuje a plánuje, Cyril Svoboda stále upřednostňuje sociální demokracii amluví "rozeklaným jazykem hada", Karel Kuehnl je stále téměř neviditelný, Klaus stále popuzuje stejnou měrou stejné lidi, ver státní správě Kocourkova neubylo, proti korupci se stále hlasitě mluví a zároveň se v legislativě vytváří jeden korupční prostor za druhým a Česká národní banka by stále hrozně ráda oslabila příliš silnou korunu, aniž by znala levný návod jak.
Ne, že by to ve světě jinak: Izraelci s Palestinci se zabíjejí neztenčenou měrou, Američané se chovají stále stejně pokrytecky a ahlí přirozené a pochopitelné celosvětové prosazování svých zájmů do krásné řízy, ušité z nepochopitelně nebuřele uštechtilých slov, kancléř Schroeder dále socialisticky sype peníze do podniků, které pak zkrachují, Tony Blair stále touží stát se prvním ministerským předsedou Evropské unie a jeho hvězda stále povadá a Oscary stále dostávají zdaleka ne nejlepší filmy a herci.
Jak to říkali ti staří latiníci? Nihil novi sub sole.

Musím zklamat všechny čtenářky Blesku, které se před pár týdny dočetly, že moje svatba neplatí a případně si na mne (nebo na moje peníze) brousily zuby. Sám pan zplnomocněný velvyslanec České republiky ve Venezuele mně přivezl ze všech stran orazítkovaný certifikát, stvrzující konečně to, že jsem řádně ženatý. Na tomto krásném dokumentu na ručním papíru, který jsem ještě téměř panensky čistý, jen s jediným krásným razítkem, dostal hned při svatbě, se skví: podpis zástupce "Generálního registru narození, úmrtí, a svateb Grenady (to si nevymýšlím, fakt!) a jeho suchá pečeť , dále pak pětidolarový kolek s dalším, teď již gumovým razítkem téhož úřadu, ověření tohoto podpisu úřadem pomocí jiného razítka a podpisu, dále ověření těchto podpisů stálým tajemníkem Ministerstva zahraničních věcí, včetně kulatého razítka a konečně ověření podpisu tohoto stáleho tajemníka magistrou Sarovou ze sekretariátu České ambasády v Caracasu (pod níž Grenada, jakož i St. Vincenc a Grenadiny spadají), opět s krásným červeným kulatým razítkem, včetně poznámky o zaplacení 9 (slovy devíti amerických dolarů-účtenku mám schovanou).
Teď jen počkám, až švýcarská ambasáda vydá na základě opisu tohoto glejtu mé švýcarské paní nový pas s novým jménem a pak konečně mohu navštívit matriku v mém domovském městě Zábřeze, která zařídí patřičný zápis na speciální matrice v Brně. Pak už konečně přestanu žít v hříchu.
Byrokrati všech zemí, chcípněte.

Ach, to tmářství! Arnold Ward z organizace GeneEthict Netvork okomentoval úspěchy Austrálie v chovu klonovaných telat, která by měla produkovat mléka, obsahující vakcíny a léčiva proti hemofilii či cistické fibróze, "za bláznivé mrhání životy zvířat, neboť příroda to přece takhle nechtěla". Myslím, že podobným tmářům by lékaři při akutním zápalu slepého střeva měli odepřít operaci s tím, že nic takového příroda dozajista nechce, neboť spoléhá na přirozený výběr, tedy na to, že silnější a schopnější jedinci nakonecpřežijí bez operace. Zrovna tak by měl pan Ward odmítnout antibiotika v případě nějaké těžké infekce - nic takového příroda sama nevytvořila a tak to jistě také nechce. Šance, že jeho tmářské geny poputují potomstvem dál, by ovšem značně zmenšila. A když nad tím teď uvažuji, proč ne?