ÚTERNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Ušlechtilým žvástem lze nazvat evropskounijní řeči o volném pohybu kapitálu, osob a idejí, neboť platí jen potud, pokud nepůsobí problémy občanům EU, kteří by pak při volbách mohli způsobit potíže svým politikům.
Není zřejmějšího příkladu než současné tanečky kolem českých a moravských vinohradů: máme zákaz po vstupu do EU vysadit byť jednu jedinou révu navíc, neboť v zemích EU je vína nadprodukce a naše víno by po zrušení všech kvót a cel mohlo část západoevropské produkce vytlačit z trhu a nespokojení vinaři by za to svoje vlády jistě nemilovali.
Přitom nic není správnějšího a žádoucnějšího než neomezená konkurence, neboť jen jejím působením nemohou spát výrobci na vavřínech a musí se snažit produkovat lépe, levněji, efektivněji.
U mnoha západoevropských politiků však tyto pravdy platí jen v ústech nebo na papíře a skutek utek.
Zajímavý lék naordinovala česká vláda: ještě před vstupem do EU rozšíříme plochu vinic na dvojnásobek.
Tedy obdoba Chruščovových plánů na zúrodnění celin nebo obdoba dvouletkového "Republice více práce" v podobě "Republice vinic více".
Do dneška jsem žil v představě, že vinic má být tolik, kolik se jich cenou a kvalitou vína uživí na trhu, což je při proměnlivém vkusu zákazníků obtížně určitelné. Moudrá vláda však ví, že to má být dvojnásobek.
Obávám se, že výsledkem může být také drahé zakládání vinic na místech, kde pak poroste jen typické "trojmužné víno".
To je takové, k jehož pití je vždy zapotřebí tří lidí - dvou, držících třetího a násilím mu to víno lijících do krku.