STŘEDEČNÍ GLOSY

Při sledování ministra obrany Tvrdíka v nedělním televizním pořadu Na ostro mně okamžitě vyvstaly na mysli dvě věci. První byla absence významu slova "obsažný" v mentální výbavě většina politiků, neboˇodpovědi pana ministra na otázky redaktora Šímy, týkající se stavu armády, odpovědnosti minulých ministrů a současném nákupu stíhaček, byly uhlazeným, mnohoslovným, odborně znějícím prázdnem. Prostě spousta obláčků slov, které se rozplývají bez toho, aby vám zanechaly v hlavě jedinou informaci, ať kladnou či zápornou.
Obávám se, že v tom tkví základ popularity nejen ministra Tvrdíka. Ecce, homo politicus popularis!
Druhou věcí byla velká chuť být v tom okamžiku na místě redaktora Šímy a pustit se do demaskování té prázdnoty trváním na stručné, hlavně však obsažné odpovědi. Myslím totiž, že demaskovat před kamerou bezobsažnost a "ušlechtilou blábolivost" ministra (ale nejen jeho), který spolurozhoduje o desítkách miliard našich peněz, je prvním krokem k otevření očí voličů.

K situaci v soudnictví, k třetímu to pilíři demokracie, se v poslední době vyjadřuje kdekdo, a to málokdy lichotivě. Zdá se mi, že hlavní problém soudnictví je v tom, že pod pojmem "nezávislost soudů" si leckdo, a hlavně sami soudci, představují "opovažte se nám do čehokoliv mluvit, narušujete tím naši nezávislost", ačkoliv zvláště nezávislost platů soudců na efektivitě a kvalitě jejich práce je neuvěřitelnou systémovou chybou. Další problém soudnictví vidím v tom, že se při posuzování staví soudnictví zcela vytratil lidský faktor a mluví se jen a jedině o nových zákonech, lepším vybavení, atd.
Přitom stále a beze zbytku platí staré české přísloví Neboj se soudu, boj se soudce.

Když už jsme u těch přísloví, krásně ukazují, že problém se soudy a soudci není zdaleka jen problémem dnešním. Zde několik ukázek:

Staří Čechové měli ovšem svoje zkušenosti i s advokáty:

A s úřady vůbec:

A pak se řekne pokrok.