ÚTERNÍ GLOSA
Miroslava Macka:
Stovky a stovky změn ve státním rozpočtu žádají poslanci, a to bez ohledu na příslušnost k politickým stranám. Důvody těchto navrhovaných změn jsou tři.
Prvním je "ukájení libida činiti dobro".
Poslanci tohoto druhu se upnou k nějaké akci, programu, stavbě a konečné vítězství v podobě z rozpočtu získaného státního příspěvku s následným pochvalným poklepáním bafuňářů na jejich ramena a slavnostní přestříhávání pásek či zahajování festivalů a soutěží vybuzuje v jejich mozcích dostatek endorfinů na to, aby se cítili schopnými, velkými a důležitými politiky.
Druhým důvodem je napojení (často velmi volné a nepřímé) na instituce, společnosti a firmy, které v případě přidělení státních prostředků z nich mají profit. Matka zaměstnaná v sociálním ústavu, kamarád ve stavební firmě, dceřiny kamarádky z aerobiku, tolik toužící po nové sokolovně, takových spojovacích vláken jsou stovky a tisíce.
Třetím, zdaleka nejčastějším důvodem, je však zákonná korupce. Poslanci si za peníze daňových poplatníků, které by jinde mohly sloužit mnohem efektivněji, kupují hlasy voličů ve svých volebních krajích tím, že právě do těchto míst směřují veřejné prostředky.
A teď několik odstrašujících příkladů:
Půl milionu korun na jízdu králů ve Vlčnově, které žádá poslanec Plachý z ODS. Předpokládám, že tato jízda králů se historicky koná z jednoho jediného důvodu, že to lidi, kteří se na ní podílejí, baví, dělají to sobě a ostatním pro radost, je to prostě koníček. Pravicový politik by měl logicky žádat, aby stát ponechal tyto peníze utratí, zda za organizování Jízdy králů, knihy, vzdělání dětí, hospodu či cokoliv jiného.
Sedm set tisíc na výstavbu školní vyvařovny v Oldříši na Svitavsku, které žádá poslanec Severa z KDU-ČSL. Opět: ponechejme peníze přímo lidem a ti se pak sami svobodně rozhodnou, zda připraví oběd svým dětem doma, či přispějí babičce, která pak vnoučatům uvaří, nebo dají peníze dětem na koupi oběda a nebo se s rodiči spolužáků domluví a postaví si školní vyvařovnu.
Osm milionů na dostavbu Muzea TGM v Lánech, které žádá poslanec Pícl z ČSSD. Opět: ponechejme peníze přímo lidem a ti se pak rozhodnou, zda svoje peníze svobodně utratí za vstupenku do Muzea TGM (pak se muzeum uživí a prokáže tak, že má svoje opodstatnění, že si jej lidé přejí) a nebo je utratí za vstupenky na něco jiného a rozhodnou tak " nákupním referendem", že Muzeum TGM je zbožím zastaralým a nežádaným.
Deset milionů na dostavbu zimního stadionu v Hodoníně, které žádá poslanec Korbel z US. A znovu: proč by měli za svých daní přispívat ausgerechnet na zimní radovánky občanů v Hodoníně a okolí lidé, kteří by raději svoje peníze investovali do svých koníčků, např. do tenisových kurtů v Bruntále, do divadla v Kolíně či do autobusového nádraží v Hoštejně, avšak nezbývá jim na to, neboť poslanec Korbel s kamarády jim vytáhli z kapsy peníze na zimní stadion v Hodoníně jen proto, aby si šplhnul u místních voličů?
A jak se takových a podobných praktik zbavit? Jednoduše: volit ve volbách ty, kteří zaručí, že sníží daně a hlavně zamezí jejich rozhazovačné vydávání na věci jiné, než jsou věci opravdu společného zájmu. Neboť jak to říká František Ladislav Čelakovský v Mudrosloví národ slovanského? Lepší moudrý zloděj než špatný správce.
Prvním je "ukájení libida činiti dobro".
Poslanci tohoto druhu se upnou k nějaké akci, programu, stavbě a konečné vítězství v podobě z rozpočtu získaného státního příspěvku s následným pochvalným poklepáním bafuňářů na jejich ramena a slavnostní přestříhávání pásek či zahajování festivalů a soutěží vybuzuje v jejich mozcích dostatek endorfinů na to, aby se cítili schopnými, velkými a důležitými politiky.
Druhým důvodem je napojení (často velmi volné a nepřímé) na instituce, společnosti a firmy, které v případě přidělení státních prostředků z nich mají profit. Matka zaměstnaná v sociálním ústavu, kamarád ve stavební firmě, dceřiny kamarádky z aerobiku, tolik toužící po nové sokolovně, takových spojovacích vláken jsou stovky a tisíce.
Třetím, zdaleka nejčastějším důvodem, je však zákonná korupce. Poslanci si za peníze daňových poplatníků, které by jinde mohly sloužit mnohem efektivněji, kupují hlasy voličů ve svých volebních krajích tím, že právě do těchto míst směřují veřejné prostředky.
A teď několik odstrašujících příkladů:
Půl milionu korun na jízdu králů ve Vlčnově, které žádá poslanec Plachý z ODS. Předpokládám, že tato jízda králů se historicky koná z jednoho jediného důvodu, že to lidi, kteří se na ní podílejí, baví, dělají to sobě a ostatním pro radost, je to prostě koníček. Pravicový politik by měl logicky žádat, aby stát ponechal tyto peníze utratí, zda za organizování Jízdy králů, knihy, vzdělání dětí, hospodu či cokoliv jiného.
Sedm set tisíc na výstavbu školní vyvařovny v Oldříši na Svitavsku, které žádá poslanec Severa z KDU-ČSL. Opět: ponechejme peníze přímo lidem a ti se pak sami svobodně rozhodnou, zda připraví oběd svým dětem doma, či přispějí babičce, která pak vnoučatům uvaří, nebo dají peníze dětem na koupi oběda a nebo se s rodiči spolužáků domluví a postaví si školní vyvařovnu.
Osm milionů na dostavbu Muzea TGM v Lánech, které žádá poslanec Pícl z ČSSD. Opět: ponechejme peníze přímo lidem a ti se pak rozhodnou, zda svoje peníze svobodně utratí za vstupenku do Muzea TGM (pak se muzeum uživí a prokáže tak, že má svoje opodstatnění, že si jej lidé přejí) a nebo je utratí za vstupenky na něco jiného a rozhodnou tak " nákupním referendem", že Muzeum TGM je zbožím zastaralým a nežádaným.
Deset milionů na dostavbu zimního stadionu v Hodoníně, které žádá poslanec Korbel z US. A znovu: proč by měli za svých daní přispívat ausgerechnet na zimní radovánky občanů v Hodoníně a okolí lidé, kteří by raději svoje peníze investovali do svých koníčků, např. do tenisových kurtů v Bruntále, do divadla v Kolíně či do autobusového nádraží v Hoštejně, avšak nezbývá jim na to, neboť poslanec Korbel s kamarády jim vytáhli z kapsy peníze na zimní stadion v Hodoníně jen proto, aby si šplhnul u místních voličů?
A jak se takových a podobných praktik zbavit? Jednoduše: volit ve volbách ty, kteří zaručí, že sníží daně a hlavně zamezí jejich rozhazovačné vydávání na věci jiné, než jsou věci opravdu společného zájmu. Neboť jak to říká František Ladislav Čelakovský v Mudrosloví národ slovanského? Lepší moudrý zloděj než špatný správce.