PONDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Málokdo si už dnes vzpomene, čím vším nás krmili čtyřkoaliční politikové v době, kdy se poprvé objevil návrh volebního zákona, který stanovoval pro jednotlivou stranu 5% volební klausuli, pro koalici dvou stran 10%, tří 15%, čtyř 20%, atd. Ohrožení demokratické volební soutěže, usurpace moci velkými stranami, příprava nové Národní fronty, protiústavní návrh hodný okamžitého napadení u Ústavního soudu, prostě výlupek všeho opozičněsmluvního zla.
TO vše do okamžiku, kdy přestalo jít o to hlavní o obavu z možného horšího než 20% volebního výsledku Čtyřkoalice v příštích volbách. Po tom, co se DEU rozpustí v Unii svobody a také s ODA to zásluhou dlužných 68 milionů nevypadá růžově a hranice vstupu Čtyřkoalice do Poslanecké sněmovny se tak sníží na pro vstup téměř jistých 15 (a možná i 10 procent), se žádný ze čtyřkoaličních poslanců již nezastyděl zvednout pro zákon s dříve tak vehementně kritizovanou vzestupnou klausulí ruku.
Jo, jo, není nad zásady. V tomto případě nad zásadu "Co je proti našim zájmům je nedemokratické až protiústavní, co nám nevadí je O.K."
Dámy a pánové poslancové z ODS, vy, které jsem v minulých volbách volil, opravdu jsem vás nevolil kvůli tomu, abyste odsouhlasili vyčůránkům, kteří bez ohledu na zřejmá rizika dali svoje úspory do různých kampeliček a záložen u vidiny vysokých úroků, peníze z mých daní na kompenzaci jejich blbosti.
Za blbost a za riskování se vždycky a všude platí - bylo by však fair play, aby každý platil ze svého. Rozhodně si tedy nepřeji, abyste si kupovali přízeň těchto voličů za moje peníze.
Ten vládní nápad vydat na finanční krytí účasti našich vojáků v Afganistanu státní dluhopisy vůbec není špatný. Je jen standardně nedotažený. Dotaženost by spočívala v tom, že vláda by spočívala v tom, že vláda by vydala státní poukázky, které by si instituce a osoby, které se s vysláním našich vojáků do Afganistanu ztotožňují, zakoupili, a to bez toho, že by takto dobrovolně darované peníze na pro ně bohulibý účel dostali někdy zpět. Přímo by takto vyslání vojáků financovali, zatímco ti, kteří s ním nesouhlasí, by na něj při této metody nepřispěli ani korunu. Což je docela fair.
A takto by se mělo postupovat vždy, kdy by vláda chtěla peníze na cokoliv nad rámec běžných "provozních" prostředků na nezbytný chod státu. I financování stíhaček bych rád viděl stejným způsobem: ti, co se domnívají, že stíhaček je zapotřebí, by si je zakoupením poukázek koupili, ostatní, kteří se domnívají, že tyto stíhačky spíš než náš vzdušný prostor ochrání příjmy výrobců, by opět nemuseli ze svých daní hradit něco, co si nepřejí. A velcí podpůrci či odpůrci by mohli jít příkladem: prezident by si koupil namísto domečku v Portugalsku státní poukázky na pobyt naší jednotky v Kosovu, pacifisté by pořádali demonstrace proti jejich prodeji, někteří politikové by předložili novelu zákona, která by nákup takových poukázek zahrnula do utajovaných skutečností, neboť by se jim nechtělo vysvětlovat, proč najednou přímo finančně nepodporují to, co tak vehementně podporovali za cizí peníze.
Už chápete, proč se takového spravedlivého systému nikdy nemůžeme nadít, že?

Miroslav Macek