ČTVRTEČNÍ GLOSY
Vztek mne popadá, slyším-li vykrucování poslanců, včetně těch pravicových, kteří by měli být z principu proti rozhazovačnému rozpočtu a pro spoléhání se sami na sebe, mluví.li o důvodech, proč zamítli vládní zákon o omezení růstu platů ústavních činitelů. Žvásty a žvásty. Prostě si na značné příjmy z veřejných prostředků (většinou vyšší než měli před zvolením a vyšší než budou mít většinou po opuštění poslaneckých lavic) zvykli, zrovna tak jako na mnohé nepeněžní výhody a teď se jim uskromňovat nechce.
Mám takový návrh: nechme si v rámci předvolebních mítinků od kandidátů strany, kterou chceme volit, vlastnoručně podepsat, že po zvolení zvednou ruku pro omezení svých výhod a navázání svých platů na průměrný plat (za optimum považuji dvojnásobek průměrného platu, hmotná zainteresovanost poslanců na prosperitě státu je pak jasně zaručena). Pokud takový závazek odmítnou, nevolme je.
Italská vláda se spolehla při překládání svých webových stránek do angličtiny na počítač a výsledek byl nasnadě: z tiskového mluvčího se stal "megafon", jeden ministr "se spároval a má dvě dcery" a podobných zkomolenin či doslovných překladů obsahoval text víc.
Kam se ovšem v Itálii užitý počítač hrabe na jeden americký, který v počátcích počítačových překladů přeložil ustálené slovní spojení "sejde s očí - sejde s mysli" jako "neviditelný blbec".
Staré moudro praví, že člověk by měl být dostatečně pokorný, aby věděl, že na světě jsou věci ovlivnitelné a neovlivnitelné, dostatečně inteligentní, aby rozpoznal, která je která a dostatečně pracovitý, aby ty ovlivnitelné ovlivnil ve svůj prospěch.
Troufám si tvrdit, že náš vstup do EU je věc neovlivnitelná, neboť vychází jednak z historické logiky evropského vývoje, jednak z vůle evropských mocností a jejich zájmů.
Troufám si dále tvrdit, že poměry v EU budou vždy vyhovovat zájmům mocností (které však zdaleka ne vždy jsou v rozporu se zájmy států malých) a malé státy mohou čas od času prosadit specifické zájmy svoje nikoliv silou svého pokřiku, ale nenápadnou, "liščí" chytrostí, tedy využíváním rozporů a sporů mezi mocnostmi.
Konečně, kdy v historii Evropy to bylo jinak?
Z tohoto hlediska je poslední snaha Václava Klause učinit ze stávajících poměrů v EU předvolebního strašáka snahou krátkozrakou. Spíše bych doporučoval soustředit se ve volební kampani na věci domácí, které žerou lidi nejvíc - na přebujelou a kocourkovskou veřejnou správu (a začal bych Senátem, neboť schody se vždy myjí seshora), na bezpečí v bytech a na ulici ("giulianovská" nulová tolerance) a na příšernou míru přerozdělování od slušných, solidních a pracujících občanů k nemakačenkům všeho druhu, které mají všichni občané dnes a denně na očích.
Co se EU týká, slíbil bych lidem při vstupních jednáních i po vstupu do EU "liščí chování" na úrovni. Není totiž jediného důvodu nevěřit, že to by V. Klaus bravurně neuměl.