ÚTERNÍ GLOSY

Jeden z německých válečných zločinců (ne z těch nejznámějších a tak si jméno nepamatuji) po odpykání poválečného deseliletého trestu ve vězení, kde jeho jediným zdrojem informací o životě v okolním světě byly noviny, napsal paměti. V nich popisuje, kterak měl na základě novinových informací jasnou představu o zemi, do které se vrací: rozbitá, nefungující, šedivá země plná politických intrik, zlodějů, vrahů, podvodníků a zbohatlíků. A píše: a najednou jsem viděl barevnou, vzkvétající, prosperující zemi plnou spokojených a šťastných lidí.
Proč o tom píšu? Protože vytváření nálad, atmosféry, převládajících pocitů a celkového klimatu ovládají media víc než si myslíme, ba víc než si hodláme přiznat.
Pokud byste si dali tu práci a seřadili si všechny noviny, které kdy psaly o Vladimíru Železném a jeho sporu s Američany chronologicky za sebou a souvisle je přečetli, měli byste přesný důkaz toho, o čem mluvím. Ale neplatí to, samozřejmě, zdaleka jen o případu Železný.

"Na nás všechny je vyvíjen obrovský tlak", prohlásil šéf úřadu vyšetřování Miroslav Antl á margo případu Železný. "Hlídací psi demokracie" kupodivu tentokrát pranic nevyštěkali logickou další otázku:"Jaký tkal a konkrétně od koho?", ani neštěkali do doby, kdy by čacký šéf buď vyjmenoval osoby, obrovsky tlačící na něj a na všechny okolo nebo byl nucen utéct.

Douškem vody živé pro mne dnes ráno byla slova jednoho účastníka ankety Lidových novin na téma "Splnila se vaše očekávání, která jste měli před dvanácti lety?" Zněla totiž: "Neočekával jsem ráj na zemi. Tento režim mi vyhovuje. Očekávání si mohu splnit sám."