STŘEDEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Velkohubost premiéra Zemana je už natolik notoricky známá, že by rozhodně stálo za to ji zcela ignorovat a takové jeho výroky dále nešířit. Snad by něco zbylo, i když v poslední době...
Vždyť jen v dnešních novinách jsou zprávy o velkohubém (a vzhledem ke smlouvě s Ruskem nesplnitelném) slibu, že smlouva o deblokaci ruského dluhu bude zveřejněna umístěním na internetu a o tom, kterak se náměstku ministra financí a vyjednavači o této deblokaci Zelinkovi nepodařilo na tiskové konferenci při tomto "plácnutí" Zemana posunky zastavit, další zprávy se pak týkají vleklého pokračování soudního sporu s novinářem Brezinou, kterého Zeman obvinil z korupce jen na základě v kuloárech zaslechnutých drbů.
Půjdu příkladem a jeho velkohubé výroky (a že v rámci blížících se voleb jejich četnost zhoustne, můžeme si být jisti) přestanu komentovat. Howgh.
Už dlouho jsem se tak nezasmál jako první větě sloupku značky mrk v dnešních Lidovkách s názvem "Havel se devět let pře s premiéry", která zní: Na ministerské předsedy neměl Václav Havel štěstí. Očekával bych totiž, minimálně z hlediska počtu pravděpodobnosti, spíše větu "Na prezidenta neměli ministerští předsedové štěstí".
Věta ministra spravedlnosti Asherofta "Získali jsme spolehlivou informaci o možnosti, že naše zájmy by v příštím týdnu mohly být cílem atentátů. Bohužel ale nemáme k dispozici podrobnější informace o útocích" vyvolala vtipnou černohumornou reakci asistenta policejního šéfa Washingtonu, D.C. Gainera: "Říci nám, abychom si přepnuli na CNN nebo CNBN není nejlepší způsob komunikace mezi bezpečnostními orgány".
Nic však nevystihuje bezradnost amerického "Strike against terror" lépe.
I rozhořel se ve vlastech českých boj o slovo pokora.
Václav Havel (na adresu nejmenovaného Klause a dalších): "Jde především o makroekonomické a kvantifikovatelné ukazatele, přičemž pokoru a údiv vystřídala pých a bláhový pocit, že všemu rozumíme a všechno ovládáme."
Václav Klaus (na adresu nejmenovaného Havla a dalších): "Jde především o sociální inženýrství pod rouškou globální odpovědnosti, přičemž pokoru vůči spontaneitě trhu a lidských aktivit na něm vystřídala pých a bláhový pocit, že my víme, jak ho můžeme nasměrovat tak, aby nebyl v rozpru s trvale udržitelným rozvojem."
Že by ovšem mohli být zrovna Havel s Klausem odborníci na pokoru, tedy na "ochotu podrobovati se", řečeno s profesorem Třávníčkem a jeho slovníkem, připadá mi legrační.

Miroslav Macek