PONDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Česká armáda mi připomíná starý, zpustlý dům, do kterého sice pořád strkáte peníze, ale stejně vám pořádně neslouží, neboť každou chvíli se rozsype něco dalšího. Jen trošku protáhnete ucpané odpady, praskne někde vody. Spravíte vodu, v zápětí však vypadne polovina zásuvek. Pak praskne kotel ústředního topení a když jej vyměníte, začnou kapat radiátory. Po určité době vám konečně dojde, že takhle to dál nejde a že nejlepším, neboť nejlevnějším a nejrychlejším řešením, je prasklou barabiznu zbourat a postavit novou. Jen nevím, kolik spadlých kosmonautů, mátožných transportérů a podivných odběratelsko-dodavatelských smluv je k poznání nezbytnosti takového řešení zapotřebí.
Předseda ČSSD Špidla zahájil o víkendu naostro volební kampaň a jak jinak než prastarou, staletími ba tisíciletími osvědčenou metodou - strašením. Když nebudeš pořádně papat, přijde si pro tebe bubák. Když nebudeš používat náš prášek na praní, ale obyčejný, nikdy se skvrn nezbavíš. Když nebudeš používat náš skvělý dezinfekční prostředek, tvoje záchodová mísa se bude bacily jen hemžit. Když nebudeš mít náš mobil, nikdy nesbalíš žádnou holku. Pardon. Když nebudeš řádně volit (tedy volit sociální demokracii), vrátí se ta morová rána ODS.
Kdybych byl osvíceným vladařem, vydal bych zákon, který by všem politikům zakazoval zmiňovat se o politice a politicích jiných stran a dovoloval jim jen prezentaci vlastních idejí, programů, kandidátů a řešení problémů.
No jo, já vím, že spousta politiků by okamžitě zmlkla, ale to nádherné ticho by se přece dalo krásně využít k solidnímu přemýšlení o tom, koho a proč volit.
Kam se ovšem Špidla hrabe na českého pana prezidenta. Ten opět neváhal využít slavnostního projevu, kdy všichni musí ztopořeně sedět a nemohu se ozvat, k dalšímu ostrému odsudku myšlenkového i praktického světa Václava Klause, potažmo ODS. A opět, jako obvykle, jej hrdinsky nejmenoval.
A tak si říkám, kdy už se konečně pan prezident pochlapí a půjde si sednout s tolikrát kritizovaným myšlenkovým odpůrcem do televize, aby si to mohli vyříkat pěkně zpříma z očí do očí a občané si tak mohli při sledování takového zdravého střetu názorů učinit vlastní úsudek. Bylo by to poučné, bylo by to zajímavé, bylo by to férové. Obávám se však, že se dočkáme jen dalšího monologického zaštěkání při nějaké další slavnostní příležitosti. Ach jo.
Jda dneska po ulici, zaujalo mne rukou psané oznámení na dveřích jedné prodejny, na kterém stálo: "Pro tuto provozovnu hledáme kandidátky pro pozici prodavačka." Fakt, nevymýšlím si. A tak se snad zanedlouho konečně dočkám toho, že se někde v rubrice Zaměstnání opravdu objeví starý titul uklizečky - kosmetička podlahových krytin.

Miroslav Macek