PÁTEČNÍ GLOSY

Petr Volf se ve sloupku v Reflexu z tohoto týdne podivuje nad tím, že se na stránkách tisku objevila reklama na whisky Johnnie Walker (Keep walking), tentokrát spojená s heslem Statečnost je mezera mezi krokem a skokem, spolu s fotografií a rozhovorem se známým Janem Krausem, "lidovým tribunem veřejnoprávní televize, osobností, která ráda vystavuje na odiv svoji nezávislost, morální bezúhonnost, nezkorumpovatelnost, prostě čistotu", řečeno slovy autorova sloupku. A Petr Volf si klade otázku, zda tedy právě Johnnie Walker dodával herci odvahu, když neohroženě promlouval k národu a odpovídá si, že neví, ale cosi mu zapáchá.
Odpovědí nechť je mu letitý vtip: Po vyhraném soudním procesu se obžalovaný vrhne ke svému obhájci a praví: Pane doktore, jak se Vám jenom odvděčím? A advokát odpovídá: Vážený pane, od té doby, co Féničané vynalezli peníze, je to otázka zcela zbytečná.

Mýlí se Václav Havel, že přestěhování Svobodné Evropy ze středu Prahy by byl ústupek teroristům. To nastěhování radia do středu Prahy byl ústupek zdravému rozumu a jeho přestěhování je tedy jen napravení mizerného minulého rozhodnutí, kritizovaného již v době vzniku.

Udělení Nobelovy ceny za literaturu včera obdržel spisovatel karibského původu Vidiadhar Suraiprasad a jeho ocenění jen potvrzuje již letitou praxi, že o ocenění (a to zvláště u ceny za literaturu) má mnohem více politického a "celýsvětpokrývajícíhonažádnouoblastnezapomínajícího" náboje než náboje opravdu uměleckého. Aby to nakonec nedopadlo s nositeli Nobelovy ceny za literaturu jako s českým básníkem Otokarem Březinou, o němž dobový aforismus oprávněně říkal: Březino, Březino, tajemný světče, všichni tě vynáší, nikdo tě nečte.

V tomto státu existuje zákon, který lze totálně porušovat, aniž by byl kdokoliv hnán k odpovědnosti, neřku-li potrestán. Ten zákon se jmenuje státní rozpočet. Tento zákon vládě nařizuje, že schodek letošního státního rozpočtu může být maximálně 49 miliard korun. Dnes nám vláda jaksi mimochodem sděluje, že tento zákon pranic nedodrží a schodek bude něco kolem 90 miliard. A čisté ruce Miloše Zemana nekonají - nic. Za takové hospodaření by vláda ovšem měla minimálně za tento rok vrátit veškerý plat. Jinak se ničím neliší od šéfů krachujících, dluhy dělajících podniků, vyplácejících si však stále vysoké platy.