SOBOTNÍ GLOSY

Dušan Třeštík napsal své knize "Vznik Velké Moravy" o "vzniku Evropy" národních států, jíž byl coby otec přiřčen Karel Veliký, následující slova: "Skutečnost byla ovšem střízlivější. Neskrývaly se za ní nějaké velké "smysly dějin" a "dějinné tendence", nýbrž to, co vždy: zápas konkrétních lidí s konkrétními aktuálními situacemi, tendencemi a požadavky doby, zápas, který byl mnohem spíše řetězením ad hoc řešení proměnných situací, vytloukání klínů dalšími klíny než cílevědomým uskutečňováním nějakých principů."
Jako dneska, jako dneska, chce se dodat.

Pokud by existovala soutěž o nejvtipnější novinový titulek roku, měl bych vážného kandidáta: V lesích se přemnožili houbaři.

Nic nevyjadřuje vztah části české elity ke kapitalismu lépe, než věta z článku o úspěšném majiteli nakladatelství Torst Viktoru Stoilovovi. Věta, která je vyslovena coby odsudek: Stoilov je prosperující podnikatel, který nevydá knihu bez vidiny zisku.

Vzhledem k chování odborové organizace pilotů Českých aerolinií, kteří bez ohledu na manažersky nezaviněnou špatnou situaci podniku trvají na třicetiprocentním zvýšení platů, bych nedal z veřejných prostředků do tohoto, byť státního, podniku ani korunu a nechal jej zkrachovat. Odborářům (a snad nejen z Aerolinií) by konečně došly souvislosti mezi mzdovými náklady, konkurenceschopností a možností přežití za krize - a zkušenost je laciná za každou cenu, jak říká staré, moudré přísloví.

O čem je předvolební politika, dokazuje odpověď Miloše Zemana na jednu otázku Práva.
Otázka: Ve vašem volebním programu bylo řečeno, že odmítáte, aby se stát v nejbližší dekádě zcela vzdal vlastnické účasti ve strategických rozhodujících podnicích, zejména velkých elektrárnách, dolech, ocelárnách, rafinériích. Také jste odmítali, aby se stát vzdal podílu v rozhodujících dopravních, přenosových, telekomunikačních a energetických sítích. Vše je jinak. Jak to? Prostě - získali jsme tuto zemi daleko rozežranější rakovinou, daleko vykradenější, daleko protulenovanější, než jsme očekávali i v nejdivočejších opozičních snech.
Upřímná odpověď by zněla:
Prostě jsme potřebovali ty desítky miliard korun, abychom splnili alespoň část našich nafouknutých předvolebních slibů, abychom si takto znovu koupili hlasy těch, co nás volili. Také nešlo odolat tlaku všech (a zvláště našich lidí), kteří měli na těchto privatizacích svoje zájmy, včetně tlaku sociálně-demokratických vlád zemí, ze kterých pocházejí tito velcí privatizátoři.

A ještě jedna zajímavá informace k případu Šrejbr: Právě se dočítám, že jediný znalec, jehož posudek byl negativní, avšak byl jako jediný brán soudem v potaz, pan Ivo Strejc, je zaměstnancem Všeobecné úvěrové banky. Ta sedí v Praze v budově, která patří ministerstvu vnitra a za fasádou této bankovní instituce se skrývaly (a snad ještě skrývají) též kanceláře SPOKu - týmu pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti - zajímavá náhoda.