SOBOTNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Jak silně si uvědomuji v dnešních dnech stálou platnost antického přísloví, že mezi zbraněmi Múzy mlčí! Pročítám desítky a stovky informací, článků, komentářů, analýz, předpovědí a závěrů týkajících se "Americké války", plné sice přesných, přesto však po povrchu jdoucích, popisných, ba mnohdy strojených faktů, citů a gest - text objevný, relativně krátký, beze slovíčka navíc, nikoliv do šířky, ale do hloubky jdoucí, až na dřeň, podstatu problému, nevidím a neslyším. Ne, že bychom neměli jako lidstvo v tomto okamžiku dostatek historických zkušeností, dostatek materiálu k takovému textu - jsme jen zaslepeni tou náhlostí, šokem, vychýleni z dráhy kritického rozumu, prostě: inter arma silent Musae.
Vyslechl jsem čirou náhodou včerejší pořad Radiožurálu, ve kterém moderátorka (tuším paní Klusáková), diskutovala se svými hosty (pí. Benešovou a p. Ševčíkem), mimo jiné také o mojí smlouvě s vídeňskou právní a poradenskou firmou, zabývající se privatizací České spořitelny. Vyslechl jsem též názory několika posluchačů na toto téma.
Musím říct, že slyšet takovou směsici obecných úvah, spekulací, nepodložených konstrukcí, podezírání a osočování - a to bez znalosti jakýchkoliv (podtrhuji jakýchkoliv) faktů - to je tedy zážitek!
Škoda, že si paní moderátorka nenašla před pořadem alespoň pár minut času a nezavolala mi (čísla zná) a nepoložila mi pár konkrétních otázek - pak by, s mnohem větší znalostí věci, jistě dokázala vylíčit posluchačům celý případ mnohem přesněji, kvalitněji, nezaujatěji.
Jenže: putují-li éterem fakta, nezbývá prostor na politicky tendenčně zabarvené tlachání. Proto se můj telefon nerozezvonil.
P.S.
Pokud by se mě paní redaktorka řádně vyptala, dozvěděla by se (a od ní i posluchači), že moje poradenská činnost byla a je zcela zákonná, neboť nejsem a nebyl jsem veřejný činitel a nedopustil jsem se žádného "střetu zájmů" (zatím jsem vždy slyšel na tuto námitku větu "ale mohl jste se dopustit", na kterou tradičně odpovídám "tak mě obviňte i ze znásilněním toho bych se mohl dopustit také").
Dále by se ode mne dozvěděla, že jsem v rámci této konzultační činnosti nepoužil žádnou neveřejnou informaci - a to minimálně z toho důvodu, že jsem žádnou takovou neměl, ab troufám si tvrdit, že žádné ani neexistovaly.
Dále by se ode mne dozvěděla, že uměním konzultační činnosti je analyzovat stovky a tisíce mnohdy protichůdných informací (tisk, rozhlas, televize, rozhovory s lidmi) a výsledky takové analýzy pak syntetizovat do doporučení a návrhů postupů, které jsou klientovi k užitku.
Dále by se dozvěděla, že klient pak zaplatí poradci zlomek z toho, co zásluhou jeho rad vydělá.
Jenže, co z těchto faktů se hodí do krámu, že paní redaktorko?
Musím říct, že slyšet takovou směsici obecných úvah, spekulací, nepodložených konstrukcí, podezírání a osočování - a to bez znalosti jakýchkoliv (podtrhuji jakýchkoliv) faktů - to je tedy zážitek!
Škoda, že si paní moderátorka nenašla před pořadem alespoň pár minut času a nezavolala mi (čísla zná) a nepoložila mi pár konkrétních otázek - pak by, s mnohem větší znalostí věci, jistě dokázala vylíčit posluchačům celý případ mnohem přesněji, kvalitněji, nezaujatěji.
Jenže: putují-li éterem fakta, nezbývá prostor na politicky tendenčně zabarvené tlachání. Proto se můj telefon nerozezvonil.
P.S.
Pokud by se mě paní redaktorka řádně vyptala, dozvěděla by se (a od ní i posluchači), že moje poradenská činnost byla a je zcela zákonná, neboť nejsem a nebyl jsem veřejný činitel a nedopustil jsem se žádného "střetu zájmů" (zatím jsem vždy slyšel na tuto námitku větu "ale mohl jste se dopustit", na kterou tradičně odpovídám "tak mě obviňte i ze znásilněním toho bych se mohl dopustit také").
Dále by se ode mne dozvěděla, že jsem v rámci této konzultační činnosti nepoužil žádnou neveřejnou informaci - a to minimálně z toho důvodu, že jsem žádnou takovou neměl, ab troufám si tvrdit, že žádné ani neexistovaly.
Dále by se ode mne dozvěděla, že uměním konzultační činnosti je analyzovat stovky a tisíce mnohdy protichůdných informací (tisk, rozhlas, televize, rozhovory s lidmi) a výsledky takové analýzy pak syntetizovat do doporučení a návrhů postupů, které jsou klientovi k užitku.
Dále by se dozvěděla, že klient pak zaplatí poradci zlomek z toho, co zásluhou jeho rad vydělá.
Jenže, co z těchto faktů se hodí do krámu, že paní redaktorko?