PÁTEČNÍ GLOSA

Miroslava Macka:
Jan Werich napsal 6. února 1964 moudrý imaginární dopis Williamu Shakespearovi, v němž mimo jiné píše:
"Kdybyste byl dnes mezi námi, kdyby si Vaše oči zvykly pohledům na kovová zvířata požírající zemi, plivající cihly, zpívající písně, na létající ptáky s plnými volaty předsedů a králů, kdyby si zvykly na rychlé barevné brouky na silnicích olemovaných samoznaky mementa mori, kdybyste se, po česku řečeno, pořádně rozkoukal, jistě by Vaším očím neušlo, že Vaše stará planeta je opět plná postav Vašich her, že naše jeviště je Vaše jeviště; že náš globus je Váš Globe. Kdybyste dnes psal hry, vážený Mistře, našel byste potřebné postavy se stejnou snadností jako ve své době. Nájemných vrahů je stále dostatek, pomlouvačů nadbytek, mužů lačných moci, úslužných katů, donašečů, dvorních šašků bez moudrosti, kuběn, krev, nafrněných paniček, jen sáhnout, jen tak na dosah ruky, a můžete si vybrat. Poctivých a statečných a věrných, to znáte přece ze zkušenosti jako herec, proč že se hrají člověku hůř než ti špatní?
Protože vzorů je málo, je jich míň mezi námi, asi tak ve stejném poměru jako za Vašich dob."

Myslím, že namísto tří minut ticha by bylo mnohem lepší tří minut zamyšlení nad tímto textem, zamyšlení nad tím, z koho dnešní svět dělá hrdiny a vzory a proč to tak je. A pak by stálo za to se rozejít a začít se s tímto poznáním věnovat našim dětem a vnoučatům.

Miroslav Macek