STŘEDEČNÍ GLOSY

Okamžikem včerejšího teroristického útoku na World Trade Centrum v New Yorku a Pentagon ve Washingtonu se svět změnil a už nikdy nebude takový jaký býval. Zda půjde o posun k horšímu či lepšímu ukáže čas - obě možnosti jsou, bohužel, doširoka otevřeny.

Včerejšek byl pro mne mediálně náročným dnem s množstvím rozhovorů a desítkami otázek. Z nich postupně vykrystalizovaly dva zajímavé náměty k přemýšlení.
1. Zjistil jsem, že se na mne, ač jsem občanem tohoto státu, nevztahuje ústavní základní listina práv a svobod, hovořící o svobodě podnikání, které může omezit jen zákon. Zákon mne totiž pranic neomezuje, a to ani při sebepřísnějším výkladu, přesto však zaznívá, že podnikat nemám a nesmím.
2. Z velmi rozumných důvodů je v každé demokracii rozdělena moc zákonodárná, exekutivně a soudní. Nikoliv v dnešní mediokracii - ta vytváří "ad hoc" morální a etické laťky a normy, pak podle těchto vlastních "zákonů" soudí a případně i stíná. Velmi nebezpečné.

Slyšel jsem zajímavý názor, že posedlost Vladimíra Iljiče Špidly po všelikém přerozdělování, přesouvání a zasílání různých dětských přídavků a dávek je způsobena letitým vlivem rodinného prostředí: na své děti z prvního manželství totiž peníze posílá, na děti z druhého manželství peníze přicházejí.
Zajímavý případ.

V době mého mládí bývalo zvykem, že se při narození dítěte jeho dědečkové složili a věnovali novorozenci vkladní knížku s dlouhou vinkulací, většinou až do jeho dospělosti. V toku času i rostoucí dítě mohlo k základní sumě přidávat různé peněžité dárky a vydělané peníze a stát se tak zodpovědnějším.
Klasik říká, že opakovaná historie se stává fraškou: dědečkům chce dnes Špidla vytáhnout tyto dříve vnoučatům přímo dávané peníze z kapes, aby je pak jako velikánský, státní, dobrotivý dědeček uložil dětem na knížky.
Ještě zajímavější případ.