ČTVRTEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Velmi se nedivím Miloši Zemanovi, že se mu nechce do dvěma soudy nařízené omluvy za to, že mne veřejně nazval "příkladem nepotrestaného velkého zloděje a tuneláře".
V případě omluvy totiž veřejně přizná, že léta používal sprostou lež jako politický nástroj proti svému politickému protivníkovi, což zrovna nesvědčí o kvalitách jeho charakteru.
Neomluvit se by však znamenalo, že Miloš Zeman vědomě kašle na soudní rozsudek, vyhlašovaný jménem republiky, které je premiérem, po čemž by měla následovat jedině a pouze rezignace z této funkce. Proto to hledání obezliček, úvahy o dovolání a slovní kličkování.
Z tohoto Zemanova chování ovšem už dnes vyplývá, že se Zeman neumí chlapsky vypořádat s problémy, které svým chováním a jednáním způsobuje.
V případě omluvy totiž veřejně přizná, že léta používal sprostou lež jako politický nástroj proti svému politickému protivníkovi, což zrovna nesvědčí o kvalitách jeho charakteru.
Neomluvit se by však znamenalo, že Miloš Zeman vědomě kašle na soudní rozsudek, vyhlašovaný jménem republiky, které je premiérem, po čemž by měla následovat jedině a pouze rezignace z této funkce. Proto to hledání obezliček, úvahy o dovolání a slovní kličkování.
Z tohoto Zemanova chování ovšem už dnes vyplývá, že se Zeman neumí chlapsky vypořádat s problémy, které svým chováním a jednáním způsobuje.
Noviny jsou přeplněny články, úvahami a komentáři o stíhání představitelů Komerční banky a novináři v okurkové sezóně a trubadúři "čistých rukou" si ty svoje mohou mnout.
Je tu však jeden úkaz, odborně nazývaný "expectation-reality gap", při kterém platí, že čím více jsou vybuzeny naděje či očekávání, tím větší je zklamání z reality. Tedy - čím více spekulací (a že se snaží!) do nás budou novináři hustit, čím více případ Komerční banky nafouknou, tím větší zklamání přijde nakonec, neboť realita je o věcech reálných, nikoliv o spekulacích, přáních a politických šťouchancích.
Chcete-li vidět obzvláště zářný příklad, přečtete si dnešní rozhovor Jaroslava Kmenty s Richardem Salzmannem v MF Dnes.
Je tu však jeden úkaz, odborně nazývaný "expectation-reality gap", při kterém platí, že čím více jsou vybuzeny naděje či očekávání, tím větší je zklamání z reality. Tedy - čím více spekulací (a že se snaží!) do nás budou novináři hustit, čím více případ Komerční banky nafouknou, tím větší zklamání přijde nakonec, neboť realita je o věcech reálných, nikoliv o spekulacích, přáních a politických šťouchancích.
Chcete-li vidět obzvláště zářný příklad, přečtete si dnešní rozhovor Jaroslava Kmenty s Richardem Salzmannem v MF Dnes.
Nedokážu si představit lepší ukázku nezodpovědnosti jedince vůči společnosti, než je bývalý ministr práce a sociálních věcí Petr Miller, pobírající 9.425,- Kč měsíčně dávek v nezaměstnanosti. Ten v rozhovoru v Lidových novinách jednak bezostyšně praví, že se mu nechce vrátit se ke kovařině, ale nějakou manažerskou práci by bral, ale tu mu pracák nenabízí, jednak vypočítává, z čeho pramení jeho existenční obavy: platí 3.000,- alimentů, byt, má osmiměsíční dítě, jeho o 35 let mladší přítelkyně studuje a je na mateřské dovolené. Tak.
Nejsem, nemohu a nechci být solidární s takto nezodpovědným chováním a Petrem Millerem.Vy ano?
Nejsem, nemohu a nechci být solidární s takto nezodpovědným chováním a Petrem Millerem.Vy ano?