ČTVRTEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Nejen zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Zoufalí domácí tkalci před staletími rozbíjeli první stavy, neboť jim braly práci. Zoufalí typografové se nemohli smířit s tím, že jim jejich preferované a ctěné zaměstnání takřka přes noc ukradly počítače. Zoufalí havíři se dnes nemohou smířit s tím, že doba uhelná nenávratně končí.
Z osobní tragedie se však stává fraška v okamžiku, kdy v zoufalství uvěří někomu, kdo jim slibuje zachování minulosti - tedy práci pro všechny a ziskový odbyt jejich produkce. V tom okamžiku totiž nejvíce připomínají staré tkalce rozbíjející stavy.
Z osobní tragedie se však stává fraška v okamžiku, kdy v zoufalství uvěří někomu, kdo jim slibuje zachování minulosti - tedy práci pro všechny a ziskový odbyt jejich produkce. V tom okamžiku totiž nejvíce připomínají staré tkalce rozbíjející stavy.
To, že se bývalý ministr práce a sociálních věcí, personální ředitel Chemapol Group, personální ředitel ČEZ, etc., etc., nestydí vyřídit si na pracáku desetitisícovou podporu v nezaměstnanosti, mně vyrazilo dech. Vždy jsem totiž žil, žiju a budu žít v přesvědčení, že podpora v nezaměstnanosti je sociální dávka, určená sociálně potřebným v období, kdy si hledají novou práci. O sociální potřebnosti exministra Millera (viz jeho předchozí zaměstnání) si však dovolím velmi pochybovat. Bezostyšnost je to pravé slovo.