ČTVRTEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Vzpomínám si, kterak jsme v obecné škole, na základě zkušeností sovětských pionýrů, museli jeden po druhém vystupovat před třídou a pronášet sebekritiku. Po tomto očistném manévru se běh věcí vrátil do starých kolejí, my však byli touto zpovědí očištěni ode všech hříchů minulých čtvrtletí.
Předpokládám, že včerejší sebekritika Václava Havla nemá kořeny v této metodě sovětských pionýrů, ale v metodě mnohem starší: hřešte, pak se vyzpovídejte, kajte se a bude Vám odpuštěno. Pak hřešte dál, až do příští zpovědi (sebekritiky). A chcete-li být dokonalí, mluvte přitom hodně o tom, že nepříliš lpíte na svém současném postavení, máte však ... ehm ... povinnost dokončit ...
Také jsme, bez ohledu na sebekritiku svých výsledků, všichni dokončili školu, stejně jako ti sovětští pionýři.
Předpokládám, že včerejší sebekritika Václava Havla nemá kořeny v této metodě sovětských pionýrů, ale v metodě mnohem starší: hřešte, pak se vyzpovídejte, kajte se a bude Vám odpuštěno. Pak hřešte dál, až do příští zpovědi (sebekritiky). A chcete-li být dokonalí, mluvte přitom hodně o tom, že nepříliš lpíte na svém současném postavení, máte však ... ehm ... povinnost dokončit ...
Také jsme, bez ohledu na sebekritiku svých výsledků, všichni dokončili školu, stejně jako ti sovětští pionýři.
Maje jisté zkušenosti o vydávání knih kamarádů spisovatelů, ilustrátorů, ba i překladatelů kamarády nakladateli (vždy za cizí peníze), hrozně by mě zajímalo autorské složení neprodaných knih stále v podstatě státního nakladatelství Mladá fronta (zhruba za 50 milionů korun). Pak by byl současný mediální pokřik kolem personálních změn v tomto nakladatelství mnohem, mnohem transparentnější (módně řečeno). Což, ovšem, platí pro většinu (až všechny) mediální pokřiky v Česku.