SOBOTNÍ GLOSY
A tak jsem se na stará kolena, kdy už jsem si říkal, že mne nikdo, nikdy a nic nepřekvapí, stal málem kojnou.
To je totiž tak: kotě, které spolu s třemi dalšími, povila černá polokočka, polokočka proto, že patří napůl sousedce a napůl nám, neboť s úděsnou pravidelností pendluje přes ulici mezi dvěma miskami a žrádlem, jehož pohlaví jsem dosud nezkoumal (je-li to kočička, pak se bude jmenovat Siegelinda, pokud je to kocourek, pak Siegfried, neboť tradice zavazuje - matka se jmenuje Kriemhilda (druhá půlka Pepina) a nebožka babička se jmenovala Brunhilda, kvůli hlubokému předení však byla přezdívána Brumhilda), se po odjezdu mé paní do Švýcarska (zatím ode mne neutekla, jen si jela vyřídit různá potvrzení, poplatky a papíry vůbec, neboť kam se hrabe česká byrokracie na švýcarskou) rozhodlo, že když už je nechodí kojit vlastní matka, nepohrdne mnou a tak každé ráno, když rozespalý sedím bez pyžamového kabátku či bez trika u nejrannějšího čaje, se po mně sápe a snaží se sát. Marně. Ale, řeknu vám, mateřská pýcha mne stejně jímá.
O nedůslednosti jsem se na těchto stránkách zmiňoval mnohokrát. Další v řadě je nedůslednost pánů Rumla, Žantovského a Schwarzenberga, kteří se pustili do boje za bojkot čerstvě přidělené olympiády v roce 2008 V Číně, pokud se Čína nechytí za nos a nos a nevyzkouší recepty severoamerické civilizace v jihovýchodní (a severovýchodní) Asii. Kdyby byli pánové důslední, uspořádali by trucolympiádu v Praze: minimálně tři účastníky už mají jisté, pokud ovšem vyznávají heslo, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.