SOBOTNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Rozhovor s hlavním motorem vzniku nové strany Jiřím Lobkowiczem v dnešní MF Dnes mi okamžitě připomněl Billa Clintona. Proč? Jiří Lobkowicz mimo jiné říká:
Ano, byl jsem členem ODS, ale jen pár týdnů. Ano, byl jsem místopředsedou Unie svobody, ale je to bastard ODS. Myslel jsem, že může reprezentovat budoucnost, ale není to tak. Ano, byl jsem osmnáct měsíců poradcem ministra Dlouhého, ale bojoval jsem proti kuponové privatizaci. Ano, pracoval jsem v dozorčí radě IPB, ale rozhodl jsem se dobrovolně skončit.
Prostě jako ten Clinton: ano, kouřil jsem marihuanu, ale nešlukoval jsem, ano, měl jsem techtle s Lewinskou, ale jen doutníkem. Já nic, já muzikant.

Také rozhovor Alexandra Kramera s Cyrilem Svobodou v dnešním Právu je nádherným návodem k použití pro politiky, kteří si to s nikým nechtějí rozházet a tak nikdy neřeknou jasně a stručně co si myslí, ale kličkují při odpovědi jak zajíci při kruhovém honu (kupodivu to v Česku na voliče stále ještě zabírá).
Zde půvabná ukázka:
Otázka: Kdo by se Vám víc zamlouval jako lídr hlavního čtyřkoaličního partnera - Hana Marvanová nebo Vladimír Mlynář?
Odpověď: Nejde o to, kdo by se mi zamlouval. Jsem připraven spolupracovat s novým předsedou US, ať už se jím stane kdokoliv. Kdybych řekl víc, určitě by to bylo vnímáno jako pokus o ovlivnění těch voleb a to nemám v úmyslu. Takže jen dodám, že bych si přál, aby ový předseda reprezentoval skutečně celou Unii svobody.
Otázka (spíše konstatování): Odpověděl jste přesně, jak se dalo čekat.
Odpověď: Proč jste se mne na to tedy ptal?
Otázka: Abych se mohl ptát dál. Je Vám jedno, kdo z těch dvou vyhraje?
Odpověď: To mi jedno není.
Otázka: Jednomu byste dal přednost?
Odpověď: Jednomu bych dal přednost.
Více nebylo lze z šéfa KDU-ČSL vypáčit.

Miroslav Macek