STŘEDEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Zoufalý moderátor Ondřej Hejma v rádiu Frekvence k Cyrilu Svobodovi, ze kterého se marně snažil dostat jakoukoliv konkrétní odpověď: Vy tvrdíte, že říkáte to, co si myslíte. Ale neříkáte nic. Znamená to, že nemyslíte?

Není většího důkazu o politickém handlu při volbě členů Rady ČT než slova dítka Božího Erazima Koháka: "Na moje představy o České televizi se mě nikdo neptal - ani ti, kdo mě kandidovali do Rady, ani ti, kdo mě vyřazovali, ani ti, kdo mě nakonec volili."

Pokud by Poslanecká sněmovna schválila podivuhodný vládní návrh zákona o majetkových přiznáních, (což nepokládám a je zřejmé, že to nepředpokládá ani vláda, ví však, že s ním u závistivých Čecháčků může získat předvolební body) docela bych se těšil na kafkovsko-švejkovský způsob jeho naplňování. Jen pár příkladů:
Obraz se dvěma atesty renomovaných znalců, jedním, že jde o bezcenný padělek a druhým, že jde o pravé a cenné dílo v hodnotě několika milionů. Známka s razítkem slavného znalce Gilberta, potvrzujícím pravost (rovná se několik milionů) a s razítkem stejně slavného znalce Karáska, potvrzující padělek (rovná se několik stovek).
Vzácný 24 tolar císaře Ferdinanda (pěkná sumička), tentýž v novoražbě (cena kovu). Zahrada se vzácnou výsadbou, co strom to půl milionu (patřičné ocenění dodáno).
Šaty, které na sobě měla Marylin Monroe ve filmu "Někdo to rád horké", kterých si majitel cení na desítky tisíc dolarů (ale jiní ani dolar).
A dobře placení státní kontroloři by kontrolovali, placení soudní znalci by se vzájemně napadali, určitě by vznikla parlamentní komise...
Copak si to nedovedete představit? Já ano a smutně se při tom bavím.

Miroslav Macek