STŘEDEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Umělci opět vyrazí do ulic, neboť volba členů rady České televize se nevyvíjí podle jejich představ. Čtyřkoalice je opět podpoří, neboť volba členů rady České televize se nevyvíjí podle jejích představ. Většina novinářů je opět podpoří, neboť volba členů rady České televize se nevyvíjí podle jejich představ. Potíž je v tom, že jejich představy jsou poněkud nelogické: mermomocí chtějí, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu, orgán z principu ústavního pořádku ryze politický, rozhodoval zcela nepoliticky a aby poslanci volili namísto osob, které chtějí mít v radě oni, osoby, které chce zvolit někdo jiný. Ba víc, chtějí po většině poslanců, aby zvolili osoby, které jsou zřetelně a zřejmě myšlenkově i lidsky zpříznění s polaneckou čtyřkoaliční menšinou. Ministr Špidla jde ještě dál. "Nelíbí se mi, že se do seznamu nedostal například Erazim Kohák", říká novinářům. To, že většina volitelů rady s jeho názory a pohledy na život, na svět a na politiku s vysokou pravděpodobností nesouhlasí, vůbec nebere v potaz. Podle něj je prostě Erazim to pravé ořechové a tak tam má být a basta fidli! Totéž všudypřítomný Jan Kraus. Ten by byl spokojen se složením televizní rady jen v tom případě, kdyby ji sestavoval sám. Protože nemůže, chce po poslancích aby tak učinili za něj - v opačném případě bude objíždět Česko a všem vykládat o tom, kterak je ODS a ČSSD zločinná. Ba i seznamy nepohodlných osob již vznikají. Lidové noviny například dnes uveřejnily seznam "Někteří z (ne)závislých kandidátů do Rady ČT" v němž jsou vyjmenováni, pěkně včetně fotografií: Darina Martinovská (provinila se tím, že byla náměstkyně primátora Koukala), František Vízek má zase životní škraloup - byl senátorem za ČSSD, Vladimír Nechanický je persona non grata z jediného důvodu, byl odvolán z funkce na ministerstvu vnitra samotným Janem Rumlem, Josef Petrů, bývalý reportér ČT má blízko k některým nejmenovaným vysokým představitelům ČSSD, bývalá koulařka Fibingerová je ve stínové vládě žen ČSSD, Milan Bouška je členem Mladých konservativců, Petr Moos, bývalý ministr dopravy, se Lidovým novinám zprotivil tím, že se stal vyjednavačem mezi vzbouřenými televizními odboráři a Jiřím Hodačem, Drahoslava Šindelářová má personální škraloup neuvěřitelného rozměru, neboť pracuje v sídle ODS ve Znojmě a Milan Knížák (typicky to závislá osoba !!!) neúspěšně kandidoval za ODS na senátora. Příšernost takového kádrování si nezadá se stylem nacistického plátku Voelkischer Beobachter, zvláště nechutné je pak to, že o lidských či profesních kvalitách těchto odstřelovaných kandidátů nepadá v Lidovkách ani slovo. Je na poslancích, aby pod nesmírným mediálním tlakem, případně pod tlakem medii zbubnovaných shromáždění, necouvli a nenechali se zlomit. Přestali by být svobodní.

Často vzrušená debata o jednoslovném názvu České republiky Česko mně vyluzuje úsměv na tváři. Živý jazyk totiž naštěstí zcela kašle na přání či odsudky akademiků a vůbec lidí angažovaných a ubírá se svými vlastními cestami. A tak se vsadím, že za deset, dvacet let bude název Česko zcela běžný a mladá generace bude pobaveně kroutit hlavou na zatuchlými nápady otců a dědů - nad všemi těmi Čechy, Čechiemi a podobně.

Miroslav Macek