PONDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Francouzský ekonom Jean Baptiste Say řekl již před 198 lety: "Daň, bez ohledu na to, jakým způsobem je schválená, je krádeží." Moderně řečeno: daň je legalizovaná krádež.
Připomínají nám to dnešní Lidové noviny v článku, který rozhodně stojí za přečtení. Víte mapříklad, že soudce zaplatí měsíčně na daních více peněz než je průměrný měsíční plat učitele? (Daně soudce jsou 16.526,- Kč až 17.154,- Kč, zatímco průměrný měsíční plat učitele je 13.729 Kč.)
Jsem přesvědčen o tom, že učitelé si zaslouží stejného ohodnocení jako soudci a na otázku, kde na to státní rozpočet má vzít odpovídá další nahlédnutí do zmíněného článku: z každé tisícikoruny, kterou zaplatíte na daních, jde na chod státu 120 Kč, na platy státních zaměstnanců 142 Kč a na dotace, podržte se, 135 Kč.
Učitelé holt nejsou tak dobře organizovanou a vlivnou skupinou jako příjemci různých datací (že, pane ministře Fencle a pane ministře Dostále), takže zrušení většiny dotací, mnohdy velmi podivuhodných, zřejmě nehrozí. Že si to ovšem nechají líbit, je pro mne záhadou. A to jim před volbami Miloš I. Velkohubý sliboval, že už nedá ani korunu do bank, zato učitelům pořádně přidá. Jeho vláda navíc pořádně zadlužila stát, takže v současnosti jde z každé tisícikoruny daní 29 korun na splátku úroků ze státního dluhu.
Doufám jen, že si tyto minulé sliby a tato současná čísla dají do souvislosti nejen učitelé a hlavně , že je do příštích voleb nezapomenou.

O nás bez nás, chce se mi říci při četbě o setkání evropské patnáctky ve švédském Nykoepingu, kde zástupci třinácti uchazečských států statovali v roli "hostů". Zákaz volného pohybu občanů z nově přijatých zemí nejméně na sedm let požadovalo hlavně Německo. Upřímně řečeno, nedivím se současné německé vládě, že trvá na tomto požadavku. Neboť jejím hlavním cílem je dozajista býti znovu zvolena, a to se jí bez toho, že zaručí Bavorům a Sasíkům, že je nevytlačí z jejich zaměstnání lidé, ochotní pracovat za třetinu jejich platů a bez toho, že zaručí ostatním občanům, že je nezaplaví Cikáni, proudící pod praporem rasového útisku za lepším parazitováním na bohatší společnosti, rozhodně nemůže podařit.
A jak to nakonec dopadne? Po dlouhých tahanicích nakonec Česko akceptuje všechny německé podmínky, a to výměnou za podmínku, že Němci a ostatní nebudou stejná léta po vstupu Česka do EU moci u nás kupovat nemovitosti a pozemky (což ovšem lehce obcházejí už dnes). A proč to tak dopadne? Protože v souboji s německou vládou bychom snad mohli uhrát remízu, v souboji s německou markou ovšem prohrajeme vždy.

Miroslav Macek