PÁTEČNÍ BÁSEŇ

v překladu Miroslava Macka:

Poslední sonet

John Keats

Tvou neměnnost a stálost, hvězdo, mít,
plát do temnoty noční oblohy,
jak trpělivý poustevník tam žít
a pozorovat z této polohy,
jak řeky plní svůj posvátný úkol
a omývají každý lidský břeh, jak bělostný sníh přikryl zemi vůkol
a vytváří pel zimy na blatech....

Ach, ne - chci raději tiše, bez hnutí
zas na ňadrech mé milé spočinout
a navždy cítit jejich klenutí, být sladce vzrušen, nikdy neusnout,
jen tiše vnímat jejich něžný vzlet
a tak žít stále - nebo zemřít hned.

Miroslav Macek