STŘEDEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Je přírodním zákonem, že pokud stát neumožňuje (či přímo zakazuje) občanům nakoupit si za svoje peníze to, co chtějí - a je lhostejno, jde-li o špičkové zdravotní služby, kvalitní vzdělání či zboží materiální - opatří si to občané na černém trhu.
Proto obálky lékařům do kapsy za "nadstandardní", nebo spíše přednostní ošetření, proto úplatky za přijetí na vysokou školu.
Možnost nakoupit si tyto služby legálně pak výše popsaný prostor pro uplácení zcela likviduje.
Poslaneckou sněmovnou včera otevřená možnost zaplatit si "celoživotní vzdělání", zakončené ovšem nikoliv diplomem, ale osvědčením, je sice krůček správným směrem, krůček ovšem typicky česky nedotažený, kompromisnický a řešící toho pramálo.
Vítězství levičácké, rovnostářské ideologie nad zdravým rozumem sice nebylo tentokrát úplné, výsledek však i tak děsí.

Pan B. Kratschmar z Jablonce nad Nisou by se rád dozvěděl (proto napsal dopis do Práva), proč ČR vyměnila špičkové nadzvukové stroje Mig 29 s Polskem za jejich vrtulníky, když tím bojové možnosti české protivzdušné obrany velmi poklesly.
Pan Kratschmer zřejmě nečte klasiky, jinak by věděl, že odpoví-li si na otázku cui bono, tedy v čí prospěch, ví vše. Jeho otázka tedy měla směřovat na Ministerstvo obrany a měla znít: Kdo a kolik na této transakci vydělal? Pokud by odpověď zněla, že přece stát, neboť vyměnil zastaralé nepotřebné stíhačky za tolik potřebné vrtulníky, pak by si mohl být jist, že vydělali někteří úředníci, byť šlo dozajista o peníze nezdaněné.

Bez ohledu na čerstvé rozhodnutí Ústavního soudu se můj názor na financování politických stran od dob mého prvního projevu na toto téma, ještě ve Federálním shromáždění, nezměnil.
Řekl jsem tehdy, že financování politických stran ze státního rozpočtu zavedly v průběhu času v Evropě vždy socialistické či sociálně demokratické vlády, že USA, Velká Británie a Holandsko, kde politické strany takto financovány nejsou, nedostatkem demokracie a kvalitního stranického života netrpí, a že pokud financování politických stran z rozpočtu zavedeme, již se ho nikdy nezbavíme, jen budeme svědky neustálého zvyšování požadavků stran. Levicí ovládané Federální shromáždění ovšem toto napojení politických stran na rozpočet zavedlo. Drobné omezení rozežranosti politických stran Ústavním soudem samozřejmě nic neřeší. K odstavení politických stran od rozpočtového prsu však chybí politická vůle, neboť kapři si rybník nikdy nevypustí.

Miroslav Macek