NEDĚLNÍ GLOSA

Miroslava Macka:
Po týdenním pobytu mimo republiku a mimo dosah českých medií jsem učinil totéž, co činívám po takovém návratu vždy. Vyrovnám noviny chronologicky do komínku a pak beru jedny po druhých a s pobavením čtu o velkých problémech, zásadních prohlášeních, důležitých sjezdech a mimořádných sezeních.
Navíc, pokud by se člověk nedíval ne data, mohl by se klidně domnívat, že jde o noviny staré pět let, dva roky, rok či naopak, že jde o noviny budoucí, už z roku příštího, tak předvídatelný je politický a společenský život v českém rybníčku.
No, posuďte sami: Miloš Zeman nadával na některé své spolustraníky a jednomu se po létech omluvil. KDU-ČSL vyčůraně manévruje a trvá, slib neslib, na samotném senátním klubu. Ministerstvo zdravotnictví vyhazuje 529 milionů na zřízení nového výzkumného ústavu - Institutu zdravotní politiky a ekonomiky. Americký právník Fagan hledá další dojnou krávu a Temelín se mu zdá dostatečně vypasený. Václav Klaus je nespokojen - tentokrát s Asociací krajů. Rakousko rovněž - opět kvůli Temelínu. Miloš Zeman opět říká něco jiného než říkal před volbami - tentokrát k podivnému sponzorování ČSSD.Milan Knížák odehrál další díl frašky, ve které bývá jediným hercem i režisérem, tentokrát na téma "Rozhovor (Rudému) Právu".
Pavlíně Wolfové byl odpuštěn další flirt (tedy: Adamovská odpustila Johnovi).
Vladimír Železný definitivně dorozdal a dopřevedl zbytky svého majetku, takže exekutoři nemají na co nalepovat exekuční nálepky. A sníh s větrem opět zcela zaskočil jak řidiče tak silničáře.
Proč se, proboha, tomu vlastně říká noviny?

Miroslav Macek