SOBOTNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Irská republika je pod velkým tlakem Evropské unie (ale zvláště Německa a Francie), aby změnila svoji daňovou politiku (čti: aby zvýšila daně na "evropskou" úroveň).
V Irsku jsou totiž příjmy z obchodu zatíženy 20% daní, neobchodní příjmy 25%, malé a střední podniky pak platí 12,5% a zpracovatelský a HI-TECH průmysl dokonce jen 10% daně.
To je také - spolu s kvalitní rozpočtovou politikou (v roce 2000 byl přebytek rozpočtu 4,7% HDP) - důvodem, že irská ekonomika je nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropě. Vloni činil přírůstek HDP 10,7%, letos se očekává přírůstek 8,8%.
Co tedy vlastně EU vadí? Zřejmě to, že příklady táhnou a nákaza nízkých daní by mohla doputovat i di Německa, Francie i jinam. A čím méně peněz mají politikové pod přerozdělovacím palcem, tím méně moci mají. A moci se dobrovolně nikdo nevzdá.

Sociálně demokratická vláda se v "tolerančním patentu" zavázala mimo jiné k tomu, že celkové náklady na státní administrativu v ústředních orgánech a v jimi řízených úřadech neporostou a že nedojde rovněž k růstu počtu zaměstnanců těchto institucí.
Slib to byl a je dozajista bohulibý, jaká je však skutečnost?
Podle státního rozpočtu na rok 2001 se zvyšuje počet zaměstnanců ústředně řízených státních úřadů a příspěvkových organizací o 3387 na celkový počet 477.671 úředníků.
Celkový objem prostředků na jejich platy se zvyšuje o 12,7% (o deset miliard), bez zahrnutí příspěvkových organizací je růst dokonce vyšší o 19,6%. Přitom celkové rozpočtové výdaje vzrostly pouze o 4,2%.
Smlouvy se mají dodržovat, říká latinsky kudy chodí premiér Zeman. Kudy chodí, tudy lže.

Miroslav Macek