PONDĚLNÍ GLOSA

S hořkým úsměvem jsem v posledních dnech sledoval všechny, kteří si od Pithartovy mise na Kubu slibovali triumfální návrat (budoucího prezidenta) s oběma zadrženými. Zřejmě jen jejich krátká paměť způsobila, že již zapomněli na ostudně mizerné Pithartovo vyjednávání o rozchodu Česka a Slovenska, na všechny ty dvojdomky, Papierničky a lezení Slovákům do zadku, po kterém vždy následovala eskalace slovenských požadavků. Již když jsem četl publikované úryvky Pithartova dopisu Castrovi se slizovitými větami o autoritě, které se Castro těší u svého lidu (mimochodem, pokud tomu tak opravdu je, tak proč podporovat ty, kteří jej chtějí svrhnout?), viděl jsem, že historie se opakuje. A jako při každém opakování historie se tragedie mění ve frašku. Na tahu je totiž Castro - jaká omluva a od koho jej nakonec uspokojí.