PONDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Volba Cyrila Svobody dozajista leckoho překvapila. Nebyl kandidátem lidovců, kterých je místopředsedou. Výsledek jeho kandidatury na předsedu KDU-ČSL jasně ukázala jeho neoblibu v moravské členské základně, tvořící většinu hlasů pro KDU-ČSL. (Tato neobliba spočívá ve faktu, že Svoboda není typickým lidovcem - pochází z Prahy a namísto "luxovského" vibrování mezi levicí a pravicí dle momentálně výhodnější nabídky křesel předem ohlašuje svoji nechuť ke koalici s ODS a chuť ke koalici s pozemanovskou ČSSD, která je pro mnoho moravských křesťanů Antikristem.)
To, že Cyril Svoboda bude muset změnit rétoriku, nechce-li ve volbách přijít o hlasy voličů, kteří si přejí vládu čtyřkoalice a ODS, je jasné. Že to nebude myslet upřímně a že v případě sebemenší povolební možnosti vytvoří vládu s ČSSD je ještě jasnější.
A co voliči, pro které je toto směrování čtyřkoalice důvodem nejít k volbám? Ty by se mohla pokusit přetáhnout nově vznikající lobkowiczko - schwarzembersko - kocábovská strana, která by jistě užívala velmi liberální rétoriku.
Pokud se dotyční, včetně pana prezidenta, nespokojí s tím, že v čele čtyřkoalice je "hradní" člověk, pracující jako včelička na eliminaci V. Klause z české politiky.

Nejen americký tisk si všímá solidního vstupu George Bushe mladšího do Bílého domu. Všímá si příkladné přednosti, pracovitosti, ochoty naslouchat i oponentům z řad Demokratů. Kvalita tohoto nástupu navíc vynikne na pozadí hanebného způsobu odchodu části Clintonovi administrativy z Bílého domu - poničené počítače, obscénní nápisy, rozkradené věci... Doufejme jen, že po hamburgrech, sitcomech, nemoci šílených právníků a dalších amerických "vymoženostech" nedorazí tato poslední i do českých luhů a hájů.

Nechápu právní pozitivisty, snažící se každý lidský problém vyřešit zákonem nebo alespoň paragrafem. Viz sprejerství. Myslím, že zákony mají být mnohem obecnější a je na soudcích, aby je pak uplatňovali s přihlédnutím na individuálnost přestupku nebo trestného činu. Proto si dovedu představit, že poškozování cizího majetku (bez ohledu na to, jde-li o majetek soukromý či veřejný) je postihováno v trestním zákoníku trestem v širokém rozmezí, takže soudce může bez větších problémů rozlišit mezi recividujícím ničitelem všech fasád bez rozdílu a jednorázovou klukovinou. Speciálních protisprejerských paragrafů pak netřeba. Co by ovšem vyžadoval takto pojatý trestní zákoník jako sůl jsou pracovní tábory, kde by ničitelé a zlodějíčci všeho druhu prakticky zjišťovali, že majetek vzniká prací.

Miroslav Macek