SOBOTNÍ GLOSY
Spoustě čtenářů těchto stránek se zalíbilo trápit buňky šedé kůry mozkové a skládat veršíky na svůj monogram. Pár jich s potěšením přetiskuji:
Já k trablům i průserům stavím se čelem, když na hubu dostanu vrátím to. LM (Lubor Mojdl)
Umyju ti záda vlasy vysuším ti fénem a pak jak to máš ráda políbím tě vroucně. PN (Paul Novotny z Montrealu)
Můj monogram divný je ve verši snad líp je na tom Adriana Gerši?) Však řekl jsem si - chlape, to neřeš, že v ex libris máš podivné MŠ (Milan Šimáček)
Rád dívám se na svou ženu, když spí a hladit se nechá a pak náhle černou tmou její ruka se mihne R CH (Robert Chalupecký)
Žlutá je tvoje halenka, září jak lnice květel, jak rád bych ji svlékal zlehounka. Nemohu, zatím nejsem tvůj. FL (František Lorenc)
Mimochodem, všimli jste si, že takové veršování vybuzuje většinou velice něžné choutky? Tak do toho!
Tak jako nepadl komunistický režim v Československu (i jinde) zásluhou disidentů, ale zásluhou mocného rozpoložení a vůle velmocí, nepadne Castrův režim na Kubě či komunistický režim v Číně opět ničím jiným. Proto se mi jeví okázalá podpora disentu poněkud teatrálním zviditelňováním, v případě Pilipa a Bubeníka hraničící až s klukovinou. Nátlak na totalitní režimy (pokud je k tomu vůle velmocí) se dá totiž provádět mnohem, mnohem efektivněji.
Můžete nadávat na Václava Klause a jeho vlády, jak chcete, některá fakta jsou nepopiratelná. Česká finanční disciplína, pokud se veřejných financí týká, vyhlížela do roku 1997 vzorně a zázračně dokonce i v porovnání se zeměmi EU. Od té doby, a zvláště za vlády sociální demokracie, vždy ochotné štědře rozdávat svým potencionálním voličům z cizího (tedy našeho), se schodek veřejných financí letos vyšplhá až na 100 miliard korun. Jinak řečeno, na každého z nás bylo probenděno zhruba 10 000 korun českých, které nám dříve nebo později stát vytáhne z kapes. Pranic nepomohu vládní řečičky o vnějších okolnostech (drahá ropa, horší výběr sociálního pojištění a spotřební daně, atd.), neboť jistě i paní Zemanová ví, že klesnou-li jí příjmy rodinného rozpočtu, je moudřejší snížit výdaje (nejraději, samozřejmě, ty zbytné, v případě rodiny třeba za becherovku, v případě státu například na rozbujelý sociální systém, štědře podporující parazity a nemakačenky všeho druhu) než si trvale vypůjčovat u sousedů. No jo, jenže fiskální disciplina volební hlasy krátkodobě spíš ubírá než přináší, že pánové ze sociální demokracie?
A už je to zase tady! Vláda uvolňuje desítky a desítky miliónů korun na "drogovou prevenci", obávám se však, že největší užitek z těchto peněz budou mít ti, kteří se drogovou závislostí živí. Čímž nemyslím producenty a dealery drog, ale placené zaměstnance různých zařízení a externí spolupracovníky různých preventivních akcí.
Stále jsem přesvědčen, že nejlepším, tedy nejefektivnějším užitím těchto peněz v primární prevenci drogové závislosti by bylo namísto financování středisek pro drogově závislé, spanilých jízd po diskotékách a zbytečných plakátů, jejich užití ve sportovních klubech, školách umění, skautingu a dalších zájmových kroužcích a činnostech.