PÁTEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Poslanec KDU-ČSL Jiří Kasal v dnešních Lidových novinách nazývá "mudrováním zhrzených politiků" tvrzení mnohých, že zpolitizování České televize existovalo už dávno a rozhodně nevzniklo až nástupem Jiřího Hodače na místo generálního ředitele.
Možná by se měl zeptat paní Bubílkové (pokud neztratila paměť), kvůli komu a čemu odešla z televize. Uslyšel by jméno Jan Štern (poslanec za ODA, nevlastní syn ředitele televize Kantůrka a posléze velké zvíře v televizní publicistice) a uslyšel by o jeho "hučení" do moderátorů typu "pozvi Daniela Kroupu", "toho nezvi", "to jsi neměla říkat." Jen tak mimochodem, položte si otázku, proč hlídacím psům demokracie nástup politicky velmi exponovaného Jana Šterna do televize vůbec, ale pranic nevadil?

Vilém Barák v dnešní MF Dnes radí, abychom se při letošním sčítání lidu, bytů a domů chovali ke státu stejně jako se stát chová k nám.
Není to špatný nápad. Představte si: přichází sčítací komisař. Vykážete ho a upozorníte na to, že jde mimo Vaše úřední hodiny, které jsou v pondělí a v pátek mezi osmou a dvanáctou. Při jeho dalším příchodu ovšem nebudete doma a Váš partner či Vaše partnerka mu sdělí, že bude muset přijít ještě jednou, neboť této problematice nerozumí a je zde na jinou práci.
Při třetím příchodu odmítnete odpovědět, neboť položené otázky nejsou na Vámi schváleném tiskopisu a sčítací komisař Vám také ještě nezaplatil správní poplatek 300,-Kč.
Takto si můžete pohrávat se sčítacím komisařem týdny, měsíce ba léta, stát Vás za Váš život jistě všechny ty fígle naučil.
A že tím narušíte skvělé statistické údaje? Nebojte se. Výsledkem tohoto sčítání bude vždy jen přesný součet zcela nepřesných čísel.

PŘÍČINY A DŮSLEDKY SOUČASNÉHO POLITICKÉHO DĚNÍ

Pro přehlednost si dovolím rozdělit příčiny současného politického dění na příčiny dlouhodobé, střednědobé a momentální.

1) Příčiny dlouhodobé

  1. Stav společnosti po padesáti letech totalitního života
    Dlouhá diskontinuita demokracie, svobody a trhu způsobila na jedné straně ohromné expektance veřejnosti po pádu totality (za pár let a pokud možno bez toho, že bychom osobně museli změnit svoje návyky a způsob života, očekáváme veškerá pozitiva západoevropského způsobu života, samozřejmě pokud možno bez jeho negativ), na straně druhé zanechala společnost zcela nepřipravenou na střet se západními instrumenty, zvyklostmi a způsobem života a to jak mentálně, tak lidským potenciálem (neexistovali kontinuálně vzdělávaní, svědomití a zkušení politici, bankéři, soudci, státní zástupci, ústavní právníci, manažéři, obchodníci, řemeslníci, novináři, odboráři, atd.).
  2. Chronický souboj o charakter státu
    Velká část polistopadových "revolučních" politiků patřila k disentu, jehož velká část byla tvořena bývalými komunisty, zbavenými v roce 1968 moci a vlivu. Snaha o navázání myšlenek, idejí a cílů "pražského jara 1968" na listopad 1989 (byť s jinými hesly) byla více než zřejmá (Vznik tandemu Havel - Dubček, angažovanost Zdeňka Mlynáře, Obrody a mnoha dalších osmašedesátníků v polistopadové politice na straně jedné a snaha o eliminaci V. Klause a dalších na straně druhé - stačí jen prolistovat dobový tisk a připomenout si tehdejší televizní a rozhlasové projevy).
    Rozčarování až vztek těchto lidí po zvolení V. Klause předsedou OF (převzetí OF Klausem tomu říkali) trvá dodnes a od té doby se také datuje trvalá snaha vystrnadit Klause (zvláště a na prvním místě Klause, nikoliv ODS) z politické scény.
  3. Restituce, privatizace a rychle se rozevírající majetkové a sociální nůžky
    Přesuny ohromného množství majetku, navíc bez možnosti uplatnění srovnatelných zkušeností ze světa, přinesly na jedné straně přirozené množství chyb, které mohly být a také byly a jsou dokonale využívány v politickém boji, na straně druhé přinesly nepřirozeně rychlé rozevření majetkových a sociálních nůžek a z toho plynoucí napětí ve společnosti, neustále politicky přiživované.
  4. Nerovnováha vlivu volených a nevolených elit
    Převzetím demokratických volebních principů vznikly záhy po listopadu volené elity, které se sice průběžně obměňují, avšak většina hlavních lídrů zůstává. Oproti tomu si nevolené elity musely svůj vliv ve společnosti vydobýt postupně (což se vcelku rychle podařilo např. advokátům či notářům, početně silným uměleckým elitám však již méně).
  5. Vliv "Hradu"
    Na rozdíl od prezidenta, voleného parlamentem a s malými pravomocemi ze zákona (historicky je však vliv prezidenta větší, zvláště v rovině morální autority), se prezident V. Havel s takovou rolí nespokojil a vybudoval si kolem sebe "dvůr" s vlastními ambicemi a vlivy. Osobně se též velmi politicky angažuje. Nechuť k opuštění prezidentského úřadu bez toho, že by vybral "svého" nástupce a zůstal tak nepřímo u moci, hraje a hlavně ještě sehraje svoji roli.
  6. Vliv medií
    Media hrají ve vytváření virtuální reality české společnosti let devadesátých a počátku nového tisíciletí velkou roli. Náhlá svoboda slova po padesáti letech totality zákonitě vede (stejně jako u svobody podnikání) k nevyváženosti rychle nabyté svobody a dlouhodobě získané profesionality a zodpovědnosti, což nutně vedlo k "bulvarizaci" medií a k sekundárnímu přispívání k "blbé náladě".
  7. Vliv zájmových skupin
    Padesátiletá diskontinuita vývoje a porevoluční vakuum napomohly k rychlému etablování neformálních zájmových skupin, které mají (prostřednictvím public relations agentur i jinak) větší vliv na společnost, než by měly při nepřerušeném vývoji společnosti.
  8. Vliv zahraničí
    Přirozené ekonomické a politické zájmy velmocí a sousedů ovlivňují českou politiku a to jak přímo (Rakousko a Temelín, USA a naše angažmá v Bosně, trvalé ovlivňování časké politiky úředníky EU), tak nepřímo (investice, agenturní angažovanost).

2. Příčiny střednědobé

  1. Sarajevský syndrom
    Přetrvávající nedůvěra a animozita mezi politiky, kteří zůstali v ODS a politiky, kteří z ní odešli a založili US.
  2. Opoziční smlouva
    Zcela nečekané řešení povolební situace roku 1998, které vyšachovalo KDU-ČSL a US z pro ně tak povoleně výhodného postavení, způsobilo mezi politiky těchto stran velké rozčarování, které se zákonitě obrátilo proti signatářům této smlouvy.
  3. Nestabilita ČSSD
    Dlouho dopředu avizovaný odchod Miloše Zemana z čela ČSSD, spolu s tragickými volebními výsledky sociální demokracie ve volbách roku 2000 a dále neřešené vztahy volených a nevolených funkcionářů (poradci) ČSSD způsobují logickou vnitřní nespokojenost se statem quo, nervozitu a z toho pramenící nejednotnost názorů a postojů jak členské základny, tak poslanců a členů vlády ČSSD.
  4. Senátní volební úspěch čtyřkoalice
    Získání faktické většiny (spolu s "nezávislými" senátory) v senátu zákonitě urychluje v čtyřkoalici touhu po vládnutí. Možnost efektivně blokovat vše, co nebylo na půdě poslanecké sněmovny projednáno mezi ČSSD a čtyřkoalicí nutně vyvolá potřebu trvalé komunikace a sbližování těchto politických uskupení.

3. Příčina momentální

  1. televizní stávka
    Volba poslední televizní rady, která pranic nezohledňovala nároky nevolených elit, a vycházela vstříc spíše osobním než stranickým zájmům vlivných poslanců ČSSD a ODS, spolu s následnou volbou Jiřího Hodače generálním ředitelem ČT, se stala příhodnou rozbuškou pro současný a budoucí vývoj, jehož hybateli jsou však výše popsané dlouhodobé a střednědobé vlivy.

4. Stručný závěr

  1. Doba do příštích voleb bude vyplněna přípravou na další střet o charakter tohoto státu, se silnějším akcentem personálním na úkor akcentu ideového. V příštích volbách občané rozhodnou, zda jim bude vládnout vláda levostředová (čtyřkoalice se silnějším vlivem Hradu + "nezemanovská" ČSSD) nebo pravostředová (čtyřkoalice + ODS). Menšinové vlády ČSSD nebo ODS s novou variantou opoziční smlouvy je sice možná, ale velmi nepravděpodobná.
  2. Příznivci varianty čtyřkoalice + ČSSD využijí všech prostředků k eliminaci odpůrců této koalice a dále k atakům na ODS, neboť příznivý volební výsledek ODS by mohl silně ztížit nebo dokonce znemožnit povolební vznik většinové vlády čtyřkoalice s ČSSD. V jejich zájmu také není setrvalý odliv voličů ČSSD ke komunistům a po odchodu Zemana z funkce předsedy ČSSD čtyřkoalice zákonitě začne rozlišovat "vládní" a "nevládní" ČSSD a podporovat ČSSD "nevládní" coby možného koaličního partnera.
  3. Příznivci varianty povolebního uspořádání ODS + čtyřkoalice zase využijí všech prostředků k propagaci takové koalice a rozkližování jejích odpůrců.
  4. Konec ataků na ODS ze strany čtyřkoalice však nelze očekávat ani při posílení příznivců této koalice ve čtyřkoalici, neboť ODS a čtyřkoalice oslovují při volbách obdobné množiny voličů a musí se tedy profilovat vůči sobě. V mediích se samozřejmě dostane větší podpory variantě čtyřkoalice - ČSSD.
  5. Sociální demokracii nezbývá než pokusit se prodávat hospodářské výsledky a zahraniční investice, sypat další prostředky (zvýšení zadlužení) do populisticky využitelných programů a za každou cenu mít v těsně předvolebním období nějaký mediálně zajímavý příklad akce "Čisté ruce", byť by si ho měla vycucat z prstu.
    Setrvání odlivu ČSSD ke komunistům by totiž mohlo velmi zkomplikovat možnost povolební koalice čtyřkoalice a ČSSD. Pootočení kormidla politiky ČSSD doleva, které by mohlo vrátit ČSSD část ke KSČM přeběhlých voličů, však z pochopitelných důvodů znesnadňuje vznik povolební koalice se čtyřkoalicí.
  6. Opoziční smlouva musí logicky "vyšumět" během letošního roku, časné vyšumění nahrává pochopitelně více sbližování ČSSD se čtyřkoalicí během zbytku volebního období.
    Velkou urychlovací roli mohou samozřejmě sehrát výsledky dubnového sjezdu ČSSD.
  7. ODS nezbývá než "prodávat" svůj vynikající výsledek krajských voleb silnou angažovanosti krajských politiků (a to hlavně hejtmanů) ve volební kampani 2002 a přesvědčovat voliče o neférovosti "republiky kamarádů". Volební program musí nabídnout vizi dalšího směrování státu s akcentací hájení národních zájmů.

Miroslav Macek