ÚTERNÍ GLOSA
Miroslava Macka:
Listoval jsem si ve volných chvílích konce roku Dějinami Argentiny, Uruguaje a Chile, tedy dějinami států, které byly na počátku 20. století jedněmi z nejbohatších a nejperspektivnějších států na světě, neboť je poučné číst o důvodech promarnění příležitostí, a narazil jsem při té příležitosti na větu Napoleona Bonaparta: "Lid nechce svobodu, lid chce rovnost".
Jak stále platná je, bohužel tato věta! Jak málo bylo za poslední léta uděláno ve vzdělání a výchově ke svobodě, samostatnosti, odpovědnosti, podnikavosti. A jak stále můžeme kolem sebe vidět neustálé hledání "třetích cest", které by vedly k jakémusi ideálu - svobodě a rovnosti zároveň.
Jsem však přesvědčen - a dějiny nejen těchto jihoamerických zemí mi dávají za pravdu - že jakákoliv, byť sebeušlechtilejší, snaha o vytvoření výsledkové rovnosti všech (ekonomické, mocenské či jakékoliv jiné) vede s neochvějnou jistotou k nerovnosti ještě větší a navíc ke ztrátě svobody.
A tak bych se chtěl někdy dožít Nového roku, kdy prezident republiky řekne upřímně svým spoluobčanům:
"Dámy a pánové, vážení spoluobčané! Přeji Vám v nastávajícím roce co nejvíce zdraví a štěstí, abyste mohli svobodně ukázat, co ve vás je. Nezáviďte těm, kteří měli více schopností nebo štěstí než vy, a nesnažte se nahradit případný momentální nedostatek štěstí, zdraví, podnikavosti či pracovitosti nadáváním na poměry a snahou o "rovnost" výsledků přerozdělováním, neboť jde o cestu do pekel.
Já se zase nadmíru vynasnažím, aby pravidla hry byla pro všechny stejná a v tom mi můžete nejlépe pomoci, když si zvolíte zákonodárce, kteří vám nebudou slibovat rovnost výsledků, ale rovnost možností.
Vím, jak je těžké nepodlehnout v okamžiku jakéhokoliv neúspěchu demagogům, kteří Vám podají pomocnou berličku, že za Váš neúspěch může hlavně někdo jiný, nejraději neosobní "systém" či "poměry", ale půjdu Vám vždy a všude osobním příkladem. Jen tak, společnou vůlí a pracovitostí, dokážeme nadřadit svobodu a otevřené šance pro nás a naše potomky nad rovnostářskou závistí, která vždy zcela zákonitě zplodí nesvobodu a úpadek."
Jsa optimistou, věřím, že se toho dožiju.
Jak stále platná je, bohužel tato věta! Jak málo bylo za poslední léta uděláno ve vzdělání a výchově ke svobodě, samostatnosti, odpovědnosti, podnikavosti. A jak stále můžeme kolem sebe vidět neustálé hledání "třetích cest", které by vedly k jakémusi ideálu - svobodě a rovnosti zároveň.
Jsem však přesvědčen - a dějiny nejen těchto jihoamerických zemí mi dávají za pravdu - že jakákoliv, byť sebeušlechtilejší, snaha o vytvoření výsledkové rovnosti všech (ekonomické, mocenské či jakékoliv jiné) vede s neochvějnou jistotou k nerovnosti ještě větší a navíc ke ztrátě svobody.
A tak bych se chtěl někdy dožít Nového roku, kdy prezident republiky řekne upřímně svým spoluobčanům:
"Dámy a pánové, vážení spoluobčané! Přeji Vám v nastávajícím roce co nejvíce zdraví a štěstí, abyste mohli svobodně ukázat, co ve vás je. Nezáviďte těm, kteří měli více schopností nebo štěstí než vy, a nesnažte se nahradit případný momentální nedostatek štěstí, zdraví, podnikavosti či pracovitosti nadáváním na poměry a snahou o "rovnost" výsledků přerozdělováním, neboť jde o cestu do pekel.
Já se zase nadmíru vynasnažím, aby pravidla hry byla pro všechny stejná a v tom mi můžete nejlépe pomoci, když si zvolíte zákonodárce, kteří vám nebudou slibovat rovnost výsledků, ale rovnost možností.
Vím, jak je těžké nepodlehnout v okamžiku jakéhokoliv neúspěchu demagogům, kteří Vám podají pomocnou berličku, že za Váš neúspěch může hlavně někdo jiný, nejraději neosobní "systém" či "poměry", ale půjdu Vám vždy a všude osobním příkladem. Jen tak, společnou vůlí a pracovitostí, dokážeme nadřadit svobodu a otevřené šance pro nás a naše potomky nad rovnostářskou závistí, která vždy zcela zákonitě zplodí nesvobodu a úpadek."
Jsa optimistou, věřím, že se toho dožiju.