ČTVRTEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Není větší licoměrnosti nad tvrzení Severoatlantické rady, že účelem a úkolem vysílání vojáků NATO do Makedonie je shromáždit zbraně albánských povstalců, aby pak makedonský parlament mohl s klidným svědomím přijmout změnu ústavy, která zaručí Albáncům v Makedonii větší práva.
Jsem totiž přesvědčen, že NATO velmi dobře ví, že Albánci dobrovolně odevzdají jen ukázkovou část svojí výzbroje, kterou navíc bez problémů kdykoliv zase doplní. Jediným důvodem této akce je "zachovat tvář" makedonské vládě, která byla vyjednavači NATO dotlačena k připravované změně ústavy.
A na počátku pak stojí víra, že kmenové konflikty na Balkáně lze řešit euroatlantickými ústavními postupy. Realitou však zůstává, že klid na Balkáně zaručí buď trvalá okupace a finanční výpomoc ze strany členských států NATO (respektive EU, neboť nový americký prezident by raději z těchto akcí vycouval) nebo místní totalitní režim, který jakýkoliv hlas menšin rázně okřikne.
Velmi se mi líbila premiérova slova k znovuzavedení britských kontrol na Ruzyni: "Kdyby žádost o azyl podávali listonoši, zaměřily by se kontroly na listonoše", neboť stručně vystihuje důvod zvýšeného zájmu imigračních úředníků a Romy a ukazuje pitomost argumentů o rasovém přístupu.
Zrovna tak se mi líbila věta Veroniky Bednářové v "muzikálové" reportáži Reflexu z USA: Už léta se Američané bují dělat si legraci z kohokoli a z čehokoli: z tlustých, hubených, postižených, nadaných, hloupých, černochů, Indů, bělochů, Cikánů. A tak se vyhýbají jakémukoliv vtipkování.
Jo, když je něčeho moc, tak je toho příliš a Angličané správně říkají, že by, ksakru, i většina mohla mít nějaká ta práva.

Miroslav Macek