PÁTEČNÍ GLOSY

S jednou statistikou mám problém. Podle ní se prokazatelně nejdelšího věku dožívají lidé v rušné, auty přecpané a přírodou neoplývající Praze, zatímco nejkratšího lidé na lázeňském, lesy oplývajícím Karlovarsku. A to přitom lidé v Praze umírají více než v ostatních krajích na zhoubné nádory a na druhém krajském místě jsou v pořadí úmrtí na nemoci oběhové soustavy.
Znamená to, že kdyby byla Praha poklidným maloměstem bez aut a všelikého kvaltování a navíc v zeleni, dožívali by se zde lidé věku ještě vyššího? A nebo naopak veškerý ten stresovní život s sebou nese delší dožití, které nevynuluje ani výskyt civilizačních chorob?
A nebo Praha magneticky přitahuje důchodce z okolí?
A co, proboha, způsobuje to, že se lidé na Karlovarsku dožívají nejnižšího věku z celého Česka? Filmový festival? Becherovka? Minerálky?
A všimněte si prosím, kolika statistickými údaji bez jakéhokoliv rozboru jsme dnes a denně krmeni.

Atak ministerstva školství na zásadu, že povinné je vzdělání, nikoliv docházka do státních škol, má kořeny v socialistické doktríně, již uplatněné ve zdravotnictví: nelze dopustit, aby si bohatí lidé legálně nakoupili kvalitnější služby než jim poskytují služby veřejné (státní), zvláště pak v rovnostáři tak ceněných oblastech jako je školství nebo zdravotnictví.
Výsledkem je, že si tyto služby tito lidé opatří jinde na černo.
Hrozně rád bych už konečně žil ve státě, v němž si mohu legálně za příplatek vyřídit úřední lejstra na počkání, vzdělávat dítě doma s pomocí domácího učitele a platit si "individualisované" lékařské služby.
I ti, co si to nemohou dovolit, na tom však vydělají, neboť peníze, které by stály výše zmíněné činnosti provozované veřejně i pro mne, zůstanou k užití jim.