SOBOTNÍ GLOSA 28.10.2023

Jaroslav Seifert napsal roku 1932 Petru Bezručovi báseň k jeho 65. narozeninám, kterou se hodí připomenout též k adorovanému 28. říjnu…

Slezská píseň

Nezpíval marně
pěvec pod Beskydem.
Padlo Rakousko
a padla Vídeň.

Tatínek moudře
poučuje děcko.
Hle, naše Čechy,
Morava a Slezsko.

S děvčaty v krojích
pojďme jásat,
dvouhlaví orli
padají s fasád.

Vítězný prapor
slzy Ti setře.
Nevzdychej, nelkej,
Bezruči Petře.

Řekneme lidu
tam pod Beskydem,
že den už přišel,
účtovat budem

s cizáckým pánem
a s jeho vrahy!
Horoucí pozdrav
z města Prahy.

Sedneme všichni
k jednomu stolu,
dostanou chleba,
dostanou školu.

Čí jsou ty hutě
- básník ptá se plaše.
Bezruči Petře,
ty budou naše!

Po letech ale
ve zlaté Praze
je klid,
špína a saze.

Hornictvo chudé
u Ostravy
má hlad a marně
láme si hlavy.

Ta věta zní dnes
trochu krutě:
Bezruči Petře,
čí jsou ty hutě?

Čí jsou ty hutě
zkrvavené,
čí je ta půda
na které dřeme?

A odpovědí
je ticho prázdné.
Bezruči, Bezruči,
ty starý blázne!