Nedělní chvilka poezie,

Sir Henry Wotton (1568 - 1639), anglický spisovatel, diplomat a politik. Během studií na Oxfordské universitě se seznámil s Johnem Donnem a napsal hru, která se nedochovala. Po smrti otce šest let cestoval po Evropě, navštívil Vídeň, Řím, Ženevu a Benátky a po návratu se stal sekretářem Earla Essexe. Po jeho pádu uprchl do Francie a nadále cestoval po Evropě. Z Florencie varoval krále Jakuba VI. Skotského, že se chystá jeho vražda jedem, byl za to odměněn šlechtickým titulem a získal místo velvyslance v Benátkách. Roku 1614 byl zvolen členem parlamentu a pokračoval v diplomatické kariéře, během níž se též spřátelil s Alžbětou Stuartovnou, manželkou Fridricha Falckého a na čas českou královnou, jejíž krásu opěvoval ve verších. Po návratu do Anglie se stal roku 1627 proboštem koleje v Etonu, kde je též pohřben.
Mimo básně napsal též knihu o architektuře, což byl volný překlad díla Marka Vitruvia, ve které se objevil známý citát, že „dobré obydlí musí poskytovat tři věci: ochranu, pohodlí a potěšení“.
Z jeho básní jsou nejznámější „Jeho paní, královna česká“ a „Znaky šťastného života“…


Znaky šťastného života

Je šťasten, kdo se naučil
jen podle vlastní vůle žít,
kdo čest má za svůj hlavní cíl
a pravdu dal si na svůj štít,

kdo nepodléhá vášním hned,
kdo připraven je přijmout smrt,
kdo nedbá, co siu myslí svět,
neb pomíjivou slávou zhrd,

kdo bez závisti umí žít
a chápa také napořád,
že chvála umí ublížit
a dobro nerozdává stát,

kdo místo vřavy má rád klid
a svědomí mu dá vždy spát,
kdo bez lichotek umí žít
a líté vládce nemá rád,

kdo nemoglí se proto jen,
že nadělí mu shůry Bůh,
kdo radostí si plní den,
ať kniha je to nebo druh,

ten svobodný je v každý čas,
vždyť netouží mít stále víc,
jen svojí vůlí plní hlas,
má v žití vše, ač nemá nic.