STŘEDEČNÍ GLOSY 31.05.2023

Miroslava Macka
Ministryně obrany Jana Černochová o kontroverzi s náčelníkem generálního štábu Řehkou:
„Pro ruské zpravodajské služby je obranná smlouva něco, co nechtějí. Chtějí zabránit ratifikaci, takže si asi někdo nepřál, abych do USA vůbec odletěla.“
„Podívejte se na to takto: V úterý podepisujete smlouvu s USA, naštvete Rusko a jejich podporovatele. Na to ve středu podepisujete zakázku za 60 miliard na nákup bojových vozidel pěchoty. A padá na vaši hlavu to, co padá. Tak asi bych byla hodně naivní, kdybych si myslela, že to spolu nesouvisí.“
Dodávám:
Prosím vás, hoďte na ni konečně síť, než bude pozdě!

V Rusku by po konci války měla vzniknout demilitarizovaná zóna, která by zajistila bezpečí obyvatel Ukrajiny, napsal na Twitteru Mychajlo Podoljak z kanceláře ukrajinského prezidenta. Zóna by se podle něj měla vzniknout ze západoruských oblastí sousedících s Ukrajinou.
„Klíčovým tématem poválečného urovnání by mělo být stanovení záruk, které by zabránily další budoucí agresi. Pro zajištění skutečné bezpečnosti obyvatel Charkovské, Černihivské, Sumské, Záporožské, Luhanské a Doněcké oblasti a jejich ochraně proti ostřelování bude nutné zavést demilitarizovanou zónu hlubokou 100 až 120 kilometrů.“
Zónu by v první fázi měly kontrolovat mezinárodní vojenské posádky.
Dodávám:
Nechtějí na to sázkové kanceláře vypsat kurs? Mimochodem, jde o stejného Mychajla Podoljaka, který na počátku jara tvrdil novinářům, že se v květnu projde na nábřeží Jalty, kde už žádní Rusové nebudou...

Plukovník Douglas Macgregor, válečný veterán a poradce Trumpova ministerstva obrany:
Otázka, kterou má každý na mysli, zní, co se bude dít po Bachmutu?
Ve Washingtonu panuje konvenční přesvědčení, že ukrajinské síly připravují protiofenzívu, během níž záískají zpět jižní Ukrajinu. Samozřejmě, že toto koinvenční přesvědčení je hodně konvenční, ale málo přesvědčivé. A to v tom, že ukrajinská černozem koncem května nebo začátkem června vyschne natolik, aby unesla manévrující ozbrojené síly, které napadnou ruskou obranu v mnoha směrech a osvobodí jižní Ukrajinu. Základem má být 30.000 vojáků vycvičených ve Velké Británii, Německu a dalších zemích NATO, kteří vytvoří základ protiofenzívy.
Generál Valerij Gerasimov, který nyní velí ruským silám na Ukrajině, ví, co má očekávat a nepochybně se na tuto ukrajinskou ofenzívu připravuje. Ruské pozemní ozbrojené síly jsou po částečné mobilizaci mnohem větší, než byly v polovině 80. let.
Vzhledem k malému počtu potřebné munice je nepravděpodobné, že by ukrajinská ofenzíva ve dvou či více směrech mohla úspěšně prolomit ruskou obranu. Vzhledem k nepřetržitému vzdušnému pozorování je v podstatě nemožné, aby ukrajinské síly překonaly dvaceti až pětadvaceti kilometrovou bezpečnostní zónu a střetli se poté s ruskými silami, aniž by předtím utrpěly značné ztráty.
A jakmile budou ukrajinské ofenzívní síly vyčerpány, Rusko s vysokou pravděpodobností zahájí útok. Není žádný důvod k odložení takového útoku. Jak je na ukrajinských silách opakovaně vidět, jejich paralýza je vždy dočasná. Infrastruktura a vybavení se opraví a rekruti doplní poničené formace. Pokud tedy chce Rusko demilitarizovat Ukrajinu, pak generál Gerasimov jistě ví, že musí zcela zničit zbývající ukrajinské ozbrojené síly.
Proč se nešetří krvácejícími Ukrajinci a nezapočne se jednat s Moskvou, dokud má Ukrajina stále ještě armádu? Účinná diplomacie se bohužel neobejde bez vzájemného respektu a washingtonská nenávist k Rusům ji činí nemožnou. Tato nenávist je srovnatelná jen s arogancí zdejší vládnoucí třídy, která podceňuje ruskou vojenskou sílu, protože americké vojenské síly měly to štěstí, že se od Korejské války vyhnuly velkému střetu. Mnohem střízlivější politici ve Washingtonu, Paříži, Berlíně a dalších hlavních městech zemí NATO by však měli trvat na jiném řešení.