Nedělní chvilka poezie,

Heinrich Heine (1797 – 1856), vlastním jménem Harry Heine, německý básník, esejista a polemik z bohaté židovské rodiny, který přestoupil k protestantismu a celým svým životem a dílem provokoval německou šosáckou společnost. Stejně vášnivě bojoval s tehdy módním romantismem a pseudorevolučností. V roce 1831 odešel před šikanou německých úřadů do Paříže, kde se také oženil s krásnou francouzskou prodavačkou, ač těžce nemocen dále tvořil, a kde také zemřel a je pochován. Jeho paměti bohužel jeho žena prodala jedné hamburské rodině, která je z obavy před skandálem zničila.
Ke skále Lorelei nad Rýnem se váže prastará pověst o stejnojmenné víle, kterou zvěčnil ve své nejznámější básni Heinrich Heine. Snad každý, kdo se kdy učil německy, si pamatuje „Ich weiss nicht, was soll es bedeuten, dass ich so traurig bin…“ Kdysi dávno jsem ji přeložil…

Lorelei

Já nevím, co mě tak tísní,
že jsem však smutný, vím,
té báje ze starých písní
už nikdy se nezbavím.

Je chlad a temnu se daří,
Rýn také zcela ztich,
jen vrcholek hory září
v paprscích posledních.

Nahoře sedí kráska,
mladá a tajemná,
nazlátlé vlasy laská,
až září do temna.

Hřebenem vlasy jasné
víská si se zpěvem
balady čarokrásné
se smutným nápěvem.

A plavec v pramici malé
cítí tak podivný žal,
nevnímá, že míří k skále,
k vrcholu dívá se dál.

Myslím, že voda ho vzala
a zahalila pak tmou,
jen proto mu zazpívala
Lorelei píseň svou.