Nedělní chvilka poezie,

Bret Harte (1836 - 1902), plným jménem Francis Bret Harte, americký žurnalista a spisovatel. Po časné otcově smrti nedochodil základní školu a vzdělával se toliko četbou, zvláště Dickense. Na prahu dospělosti se stal na čas zlatokopem v Kalifornii a ozbrojeným průvodcem poštovních dostavníků. Pak se vyučil sazečem, a když se usadil v San Franciscu, stal se novinářem a editorem několika listů, do nichž přispíval kupříkladu i Mark Twain. Tam také začal vydávat své knihy z prostředí zlatokopů a dobrodruhů, které se staly velmi populární na Východě USA. V roce 1871 se stěhuje do Bostonu kvůli nabídce neslýchaně vysokých honorářů a po čase je jmenován konzulem v Německu a Velké Británii. I u nás byl ve své době velmi populární, jeho knihy překládal J. V. Sládek. Z jeho méně známé básnické tvorby jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit báseň „What the Woolf really said to Little Red Riding - hood“.

Co vlk opravdu povídal Červené Karkulce

Půvabná dívenko, zmatená tak,
pročpak ty na mě tak upíráš zrak?
Že snad mám přespříliš veliké oči?
To je tím, že se přec za tebou točí!
Vidět chci pořádně, a nejsem lhář,
tvé modré oči a růžovou tvář.

Také se divíš a ňadra se chvějí,
kam moje dychtivé ruce to spějí?
Kampak to po chvíli putují zase,
pročpak tě svírají v útlounkém pase?
Bojíš se, že je v nich veliká síla?
Chtějí tě ochránit, ty moje milá.

Červená Karkulko, soužím se, soužím,
držet tvou ručku v mé stále jen toužím,
když jsi mi k polibku nabídla líc,
vzdychal jsem, mlčel a neřekl nic.
Teď ovšem…podívej…pravda jen zbyla:
nejsem tvá babička, Karkulko milá!