PONDĚLNÍ GLOSY 6.06.2022
Miroslava Macka
V květnu schodek státního rozpočtu stoupl z dubnových 100,1 miliardy na 189,3 miliardy inflačních korun.
Páteční zpráva idnes.cz:
Ukrajinští obránci v Severodoněcku vlákali ruské jednotky do pasti a podnikají protiútoky, prohlásil poradce šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Oleksij Arestovyč. Vojenské úspěchy ve východoukrajinském městě hlásí také prezident Volodymyr Zelenskyj.
Indický publicista a geopolitický komentátor Brahma Chellaney na twitteru:
Zelenskyj připouští, že Rusko nyní okupuje pětinu Ukrajiny, která je největší evropskou zemí. Co ale neříká, je to, že jde o průmyslové srdce země, 90% energetických zdrojů (včetně veškeré ropy z moře) a důležité přístavy a loďstvo.
Z amerického tisku se to nedozvíte. V současnosti píše The Washington Post, že válečný příboj se obrací proti agresorovi, zatímco Forbes tvrdí, že Rusko prohrává válku. Ostatní media uvádějí, že ubývají možnosti, jak se vyhnout porážce.
Nezávislý novinář Glenn Greenwald odpověděl na otázku Laury Ingrahamové z Fox News:
Laura Ingraham: Kolikrát jsme již slyšeli „pokračujme, vítězství je již za rohem“ nebo „už utíkají, hrr na ně“? Překvapuje vás to?
Glenn Greenwald: Víte, pokaždé když jsem ve vašem pořadu, vždy je tématem, co nejdůležitějšího se děje, ale nikdy nepadne otázka „jak slouží tato válka zájmům amerických občanů“?
Neslouží. Prokazatelně slouží jen zájmům velice úzké skupině lidí ve Washingtonu, výrobcům zbraní a bezpečnostním složkám, kterým to přináší peníze a moc. Jistě, v okamžiku, kdy konečně odešly Spojené státy z Iráku a Afganistanu a tamní trh se zbraněmi skončil, ejhle, je tu nový trh na Ukrajině. A myslím, že tuto stránku věci dokazuje fakt, jak je potlačena debata o tom, že jsme na Ukrajině od roku 2014, že jsme ji vyzbrojovali nejpozději od let 2017 či 2018 těžkými zbraněmi a velice tím na hranicích provokovaly Rusko.
A zcela chybí jakýkoli pokus řešit válku diplomaticky, což by bylo záhodno dělat, pokud by skutečně šlo o Ukrajince. Bidenova administrativa namísto toho eskaluje válku, což děláte jen tehdy, když vám vůbec nezáleží na Ukrajincích, ale jen na výrobcích zbraní a vojenské síle USA.
Ivan Hoffman:
Válka na Ukrajině se prezentuje jako příběh s otevřeným koncem, ale již dnes lze přemýšlet nad smyslem tohoto marného boje, neboť informace z bojiště pro Ukrajince nevypadají dobře. Ukrajinský prezident nevolí mezí vítězstvím a porážkou. Rozhoduje leda o tom, kolik se v učebnicích dějepisu bude oslavovat ukrajinských hrdinů, pobitých ruským dělostřelectvem. Pokud se tedy bude na Ukrajině ještě vyučovat z vlasteneckých ukrajinských učebnic.
Ukrajinských mrtvých hrdinů přibývá díky vojenské, finanční a logistické podpoře Západu, který sleduje vlastní zájem zadržování a oslabování Ruska. Povzbuzování Ukrajinců, že mohou Rusko porazit a stát se západní liberální demokracií, členem EU a NATO, může válku pouze prodloužit. Aby ukrajinští vojáci neumírali zbytečně, a Rusko bylo poraženo, musel by do „války Američanů s Rusy do posledního Ukrajince“, vstoupit Západ doopravdy. A to se nestane. Za útrapy světové války Ukrajinci Američanům nestojí.
Šanci vyhnout se marnému boji Ukrajinci definitivně ztratili při majdanu 2014. Odtehdy jsou logikou historie, kterou dnes jako kdykoli v minulosti píší silnější, na cestě do záhuby. Svět si bude pamatovat, jak se Ukrajinci bránili ruské přesile a Ukrajinci budou vzpomínat, že než by se smířili s potupnou neutralitou, nechali se raději připravit o území, na kterém nechali v předem prohraném boji vykrvácet své hrdiny. Odpověď, zda to mělo cenu, závisí na tom, koho se ptáme.
Global Times:
V odpověď na poslední poznámky amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena, který vidí v Číně velké nebezpečí pro takzvaný „mezinárodní pořádek založený na právu“, mluvčí čínského ministerstva toto tvrzení odmítl a doporučil Spojeným státům, aby si všímaly toho, jaký mezinárodní pořádek si lidé přejí namísto americké hegemonie a neustálého vměšování se do zákonných práv jiných států.
„Když Blinken prohlásil, že USA vybudovaly sice ne zcela dokonalý, ale v podstatě hluboce liberální pořádek, znamená tento pořádek, že si Spojené státy mohou dělat, co chtějí a ostatní státy je musí následovat?“ zeptal se mluvčí Zhao Lijian během tiskové konference.
„Znamená to, že Spojené státy mohou vojensky napadnout jiné suverénní země, přičemž ostatní země mají být zticha a jen to podporovat? Znamená to, že Spojené státy mohou jednostranně vyhlašovat sankce proti jiným suverénním zemím, zatímco ostatní země to musí akceptovat? Znamená to, že Spojené státy mohou bez omezení napadat, špehovat, vydírat a potlačovat jiné suverénní země a jejich bezpečnost s tím, že si to tyto země nechají líbit a nebudou se bránit?“
Článek na seznamnovinky.cz k pobavení:
Vláda Olafa Scholze si zatím nedokázala získat vůdčí postavení, které mělo Německo v EU za Angely Merkelové. Váhavostí směrem k Ukrajině se kancléř naopak připravuje o důvěru partnerů.
U zpěváka a hudebníka Malika Harrise není na první pohled vůbec poznat, že je z Německa. Vypadá lehce exoticky, zpívá anglicky bez přízvuku a stylem na pomezí popu a rapu míří na mezinárodní publikum. Díky společnosti Amazon Music se před dvěma roky jako první německý zpěvák v historii objevil na elektronických billboardech na newyorském Times Square.
Letos v květnu zažil Harris studenou sprchu. Jako zástupce Německa se zúčastnil pěvecké soutěže Velká cena Eurovize a s pouhými šesti body skončil na úplně posledním místě.
Podle lidí z branže si přitom Harris v soutěži nevedl zdaleka nejhůře. „Myslím si, že lidé teď nemají Němce rádi. Vůbec netuším proč,“ zhodnotil zpěvákův výsledek matador německé pop-music a dlouholetý porotce hudebních soutěží Dieter Bohlen.
Mnoho Němců, kteří Harrisovo umístění komentovali na sociálních sítích, ale mělo jasno – soutěž podle nich ovlivnila válka na Ukrajině. A Harris jako reprezentant země, jejíž politici se v posledních měsících zdráhali pomoci Ukrajině dodávkami zbraní, neměl šanci. Eurovizi ostatně vyhrála hudební skupina z Ukrajiny.
Páteční zpráva idnes.cz:
Ukrajinští obránci v Severodoněcku vlákali ruské jednotky do pasti a podnikají protiútoky, prohlásil poradce šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Oleksij Arestovyč. Vojenské úspěchy ve východoukrajinském městě hlásí také prezident Volodymyr Zelenskyj.
Indický publicista a geopolitický komentátor Brahma Chellaney na twitteru:
Zelenskyj připouští, že Rusko nyní okupuje pětinu Ukrajiny, která je největší evropskou zemí. Co ale neříká, je to, že jde o průmyslové srdce země, 90% energetických zdrojů (včetně veškeré ropy z moře) a důležité přístavy a loďstvo.
Z amerického tisku se to nedozvíte. V současnosti píše The Washington Post, že válečný příboj se obrací proti agresorovi, zatímco Forbes tvrdí, že Rusko prohrává válku. Ostatní media uvádějí, že ubývají možnosti, jak se vyhnout porážce.
Nezávislý novinář Glenn Greenwald odpověděl na otázku Laury Ingrahamové z Fox News:
Laura Ingraham: Kolikrát jsme již slyšeli „pokračujme, vítězství je již za rohem“ nebo „už utíkají, hrr na ně“? Překvapuje vás to?
Glenn Greenwald: Víte, pokaždé když jsem ve vašem pořadu, vždy je tématem, co nejdůležitějšího se děje, ale nikdy nepadne otázka „jak slouží tato válka zájmům amerických občanů“?
Neslouží. Prokazatelně slouží jen zájmům velice úzké skupině lidí ve Washingtonu, výrobcům zbraní a bezpečnostním složkám, kterým to přináší peníze a moc. Jistě, v okamžiku, kdy konečně odešly Spojené státy z Iráku a Afganistanu a tamní trh se zbraněmi skončil, ejhle, je tu nový trh na Ukrajině. A myslím, že tuto stránku věci dokazuje fakt, jak je potlačena debata o tom, že jsme na Ukrajině od roku 2014, že jsme ji vyzbrojovali nejpozději od let 2017 či 2018 těžkými zbraněmi a velice tím na hranicích provokovaly Rusko.
A zcela chybí jakýkoli pokus řešit válku diplomaticky, což by bylo záhodno dělat, pokud by skutečně šlo o Ukrajince. Bidenova administrativa namísto toho eskaluje válku, což děláte jen tehdy, když vám vůbec nezáleží na Ukrajincích, ale jen na výrobcích zbraní a vojenské síle USA.
Ivan Hoffman:
Válka na Ukrajině se prezentuje jako příběh s otevřeným koncem, ale již dnes lze přemýšlet nad smyslem tohoto marného boje, neboť informace z bojiště pro Ukrajince nevypadají dobře. Ukrajinský prezident nevolí mezí vítězstvím a porážkou. Rozhoduje leda o tom, kolik se v učebnicích dějepisu bude oslavovat ukrajinských hrdinů, pobitých ruským dělostřelectvem. Pokud se tedy bude na Ukrajině ještě vyučovat z vlasteneckých ukrajinských učebnic.
Ukrajinských mrtvých hrdinů přibývá díky vojenské, finanční a logistické podpoře Západu, který sleduje vlastní zájem zadržování a oslabování Ruska. Povzbuzování Ukrajinců, že mohou Rusko porazit a stát se západní liberální demokracií, členem EU a NATO, může válku pouze prodloužit. Aby ukrajinští vojáci neumírali zbytečně, a Rusko bylo poraženo, musel by do „války Američanů s Rusy do posledního Ukrajince“, vstoupit Západ doopravdy. A to se nestane. Za útrapy světové války Ukrajinci Američanům nestojí.
Šanci vyhnout se marnému boji Ukrajinci definitivně ztratili při majdanu 2014. Odtehdy jsou logikou historie, kterou dnes jako kdykoli v minulosti píší silnější, na cestě do záhuby. Svět si bude pamatovat, jak se Ukrajinci bránili ruské přesile a Ukrajinci budou vzpomínat, že než by se smířili s potupnou neutralitou, nechali se raději připravit o území, na kterém nechali v předem prohraném boji vykrvácet své hrdiny. Odpověď, zda to mělo cenu, závisí na tom, koho se ptáme.
Global Times:
V odpověď na poslední poznámky amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena, který vidí v Číně velké nebezpečí pro takzvaný „mezinárodní pořádek založený na právu“, mluvčí čínského ministerstva toto tvrzení odmítl a doporučil Spojeným státům, aby si všímaly toho, jaký mezinárodní pořádek si lidé přejí namísto americké hegemonie a neustálého vměšování se do zákonných práv jiných států.
„Když Blinken prohlásil, že USA vybudovaly sice ne zcela dokonalý, ale v podstatě hluboce liberální pořádek, znamená tento pořádek, že si Spojené státy mohou dělat, co chtějí a ostatní státy je musí následovat?“ zeptal se mluvčí Zhao Lijian během tiskové konference.
„Znamená to, že Spojené státy mohou vojensky napadnout jiné suverénní země, přičemž ostatní země mají být zticha a jen to podporovat? Znamená to, že Spojené státy mohou jednostranně vyhlašovat sankce proti jiným suverénním zemím, zatímco ostatní země to musí akceptovat? Znamená to, že Spojené státy mohou bez omezení napadat, špehovat, vydírat a potlačovat jiné suverénní země a jejich bezpečnost s tím, že si to tyto země nechají líbit a nebudou se bránit?“
Článek na seznamnovinky.cz k pobavení:
Vláda Olafa Scholze si zatím nedokázala získat vůdčí postavení, které mělo Německo v EU za Angely Merkelové. Váhavostí směrem k Ukrajině se kancléř naopak připravuje o důvěru partnerů.
U zpěváka a hudebníka Malika Harrise není na první pohled vůbec poznat, že je z Německa. Vypadá lehce exoticky, zpívá anglicky bez přízvuku a stylem na pomezí popu a rapu míří na mezinárodní publikum. Díky společnosti Amazon Music se před dvěma roky jako první německý zpěvák v historii objevil na elektronických billboardech na newyorském Times Square.
Letos v květnu zažil Harris studenou sprchu. Jako zástupce Německa se zúčastnil pěvecké soutěže Velká cena Eurovize a s pouhými šesti body skončil na úplně posledním místě.
Podle lidí z branže si přitom Harris v soutěži nevedl zdaleka nejhůře. „Myslím si, že lidé teď nemají Němce rádi. Vůbec netuším proč,“ zhodnotil zpěvákův výsledek matador německé pop-music a dlouholetý porotce hudebních soutěží Dieter Bohlen.
Mnoho Němců, kteří Harrisovo umístění komentovali na sociálních sítích, ale mělo jasno – soutěž podle nich ovlivnila válka na Ukrajině. A Harris jako reprezentant země, jejíž politici se v posledních měsících zdráhali pomoci Ukrajině dodávkami zbraní, neměl šanci. Eurovizi ostatně vyhrála hudební skupina z Ukrajiny.