ÚTERNÍ GLOSY 17.05.2022
Miroslava Macka
Česko v čele Evropy může vyrvat Ukrajinu z Putinových spárů, zní titulek článku Terezie Šídlové na seznam.cz
Na západní ukrajinské hranici je podle webu Interfax-Ukrajina v posledních dnech více lidí, kteří do země přijíždějí, než těch, kdo odjíždějí.
Proč tomu tak je a před čím prchají nyní, zpráva už neříká.
Plány na přijetí Finska a Švédska do NATO nejsou problém, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin. Rusko by muselo reagovat, pokud by Severoatlantická aliance chtěla do těchto zemí rozšiřovat vojenskou infrastrukturu, upozornil. Agentura Reuters původně uvedla, že plány problém jsou, posléze upozornila, že zprávu špatně přeložila.
Kdepak fake news! Jen „ztraceno v překladu“.
Válka na Ukrajině je první digitální válkou v dějinách, prohlásila místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.
O to více platí, že první obětí byla pravda, dodávám.
Výňatek z dlouhého rozhovoru Parlamentních listů s filosofem Vladimírem Prorokem, který stojí za to přečíst si celý:
Nadějí pro deeskalaci konfliktu na Ukrajině mohlo být plnění Minských dohod a federalizace Ukrajiny po vzoru Německa nebo Švýcarska, kde jsou kromě jiného i tři státní jazyky. Minské dohody měly podporu Ruské federace, ač v nich žádný úkol pro ni bezprostředně nebyl. Ukrajinské elity ale Minské dohody vnímaly jako zradu, neboť byly donuceny dohody podepsat po vojenských porážkách v roce 2015, a dohody navíc neumožňovaly návrat Krymu.
Jako alternativu vnímal Kyjev tzv. chorvatský scénář, kdy Chorvatsko, nehledě na dohody, vyřešilo v roce 1995 během 84hodinové vojenské operace problém separatisty kontrolované Srbské Krajiny jejím obsazením. Přestože tzv. chorvatský scénář je v Česku tabuizován, na ukrajinských internetových stránkách je možné se s jeho výkladem a s možnou aplikací na podmínky Ukrajiny seznámit. O silovém řešení se uvažovalo dlouhodobě – ukrajinská armáda byla cvičena a vyzbrojována USA a byly zároveň budovány obrané linie na hranicích s Luhanskou a Doněckou republikou (viz Google Earth).
Kyjev se k chorvatskému scénáři otevřeně přihlásil na přelomu let 2021 a 22, kdy se v důsledku narůstajících problémů v ekonomice začala zvedat vlna odporu proti pomajdanovské elitě, včetně Volodymyra Zelenského, jehož podpora v prosinci 2021 klesla na 27 procent. Celkové zhoršení situace vedlo navíc k tomu, že v regionech postupně posilovaly opoziční proruské politické strany. Jak lze podobný trend zastavit? Jednou z možností je vyhlášení výjimečného stavu, který umožní potlačení jakéhokoliv odporu… Kyjevská elita v zájmu prosazení chorvatského scénáře navíc začala hovořit o potřebě vlastnit jaderné zbraně, což by jí mohlo umožnit obsadit separatistické regiony rychlým útokem, aniž by jim Rusko pomohlo, obávajíce se rizika použití jaderné zbraně.
Tato situace byla spouštěcím mechanismem ruské invaze, otálení by pro Rusko znamenalo navýšení hrozeb.
Na západní ukrajinské hranici je podle webu Interfax-Ukrajina v posledních dnech více lidí, kteří do země přijíždějí, než těch, kdo odjíždějí.
Proč tomu tak je a před čím prchají nyní, zpráva už neříká.
Plány na přijetí Finska a Švédska do NATO nejsou problém, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin. Rusko by muselo reagovat, pokud by Severoatlantická aliance chtěla do těchto zemí rozšiřovat vojenskou infrastrukturu, upozornil. Agentura Reuters původně uvedla, že plány problém jsou, posléze upozornila, že zprávu špatně přeložila.
Kdepak fake news! Jen „ztraceno v překladu“.
Válka na Ukrajině je první digitální válkou v dějinách, prohlásila místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.
O to více platí, že první obětí byla pravda, dodávám.
Výňatek z dlouhého rozhovoru Parlamentních listů s filosofem Vladimírem Prorokem, který stojí za to přečíst si celý:
Nadějí pro deeskalaci konfliktu na Ukrajině mohlo být plnění Minských dohod a federalizace Ukrajiny po vzoru Německa nebo Švýcarska, kde jsou kromě jiného i tři státní jazyky. Minské dohody měly podporu Ruské federace, ač v nich žádný úkol pro ni bezprostředně nebyl. Ukrajinské elity ale Minské dohody vnímaly jako zradu, neboť byly donuceny dohody podepsat po vojenských porážkách v roce 2015, a dohody navíc neumožňovaly návrat Krymu.
Jako alternativu vnímal Kyjev tzv. chorvatský scénář, kdy Chorvatsko, nehledě na dohody, vyřešilo v roce 1995 během 84hodinové vojenské operace problém separatisty kontrolované Srbské Krajiny jejím obsazením. Přestože tzv. chorvatský scénář je v Česku tabuizován, na ukrajinských internetových stránkách je možné se s jeho výkladem a s možnou aplikací na podmínky Ukrajiny seznámit. O silovém řešení se uvažovalo dlouhodobě – ukrajinská armáda byla cvičena a vyzbrojována USA a byly zároveň budovány obrané linie na hranicích s Luhanskou a Doněckou republikou (viz Google Earth).
Kyjev se k chorvatskému scénáři otevřeně přihlásil na přelomu let 2021 a 22, kdy se v důsledku narůstajících problémů v ekonomice začala zvedat vlna odporu proti pomajdanovské elitě, včetně Volodymyra Zelenského, jehož podpora v prosinci 2021 klesla na 27 procent. Celkové zhoršení situace vedlo navíc k tomu, že v regionech postupně posilovaly opoziční proruské politické strany. Jak lze podobný trend zastavit? Jednou z možností je vyhlášení výjimečného stavu, který umožní potlačení jakéhokoliv odporu… Kyjevská elita v zájmu prosazení chorvatského scénáře navíc začala hovořit o potřebě vlastnit jaderné zbraně, což by jí mohlo umožnit obsadit separatistické regiony rychlým útokem, aniž by jim Rusko pomohlo, obávajíce se rizika použití jaderné zbraně.
Tato situace byla spouštěcím mechanismem ruské invaze, otálení by pro Rusko znamenalo navýšení hrozeb.