Nedělní chvilka poezie,

Andrew Marvell (1621 - 1678), anglický básník, který mimo latinu a řečtinu ovládal též čtyři jiné jazyky, neboť byl vychovatelem v anglických rodinách žijících v Nizozemí, Itálii, Francii a Španělsku. Od roku 1659 byl až do smrti poslancem a zúčastnil se mnoha diplomatických misí. Byl snášenlivým puritánem, obhájcem svobody a náboženské snášenlivosti. Jako básník nebyl veřejně znám, jeho nejslavnější básně zřejmě vznikly počátkem 50. let, kdy byl vychovatelem dcery lorda Fairfaxe. První sbírku básní publikovala až jeho hospodyně Mary Palmerová, vydávající se za jeho manželku, až po jeho smrti roku 1681. Šlo však nejprve hlavně o politické básně a satiry, teprve později byly publikovány jeho lyrické a milostné básně, znovuobjevené a ocenění až v polovině 20. století.


Ostýchavé milence

Když spousta času před námi by byla,
tvá ostýchavost by mi nevadila.
Vždyť mohli bychom posedávat pouze
a plánovat, jak vyhovět své touze.
Ty ke Gangu bys jistě vydala se,
snad pro rubíny, já spíš k Humbru zase
snad nakouknout, jak příliv ničí hrázku.
Já staletí bych vyznával ti lásku,
ty tvrdila bys, tváře celé rudé,
že podlehneš, až z žida křesťan bude.
Má láska stále rostla by však planě,
jak známá říše nebo její daně.
Tak století bych opěvoval dlouze
tvé krásné oči, krásnější v mé touze,
dvě staletí jen tvoje ňadra skvělá
a nejmíň tisíc let pak zbytek těla,
též srdce, které něžně v tobě buší
a stejnou dobu tvoji krásnou duši.
Vždyť zasloužíš si tohle velebení,
a o mé lásce také pochyb není.

Však nevnímám-li zrovna tvoji krásu,
pak slyším, jak se blíží kára Času,
jenž jistě svého úkolu se zhostí
a odveze vše kamsi do věčnosti.
Tam skončí tvoje krása, kdysi ryzí,
též ze tvé krásné síně navždy zmizí
mé písně, z kterých nyní láska plane.
Tvé panenství se cílem červů stane,
z tvé krásy zbyde hrstka prachu pouhá
a v prach se také promění má touha.
Sic soukromí je v hrobce víc než dosti,
však objímat se stěží mohou kosti.

Tvůj půvab, který nežli se tak stane,
ti po kůži jak ranní rosa kane,
ti jistě stejně jako srdce radí,
že plamen lásky patří přece k mládí.
Tak potěšme se spolu v této době,
jak hrdliček pár mějme se hned k sobě,
je přece lepší užívat si v páru,
než čekat na Čas a tu jeho káru.
Tak dohromady spojme naše touhy,
až vznikne z nich jen jediný cíl pouhý
a naše slasti donuťme pak rázně
hned ukončit ty dlouhodobé strázně.
Sic nelze zbrzdit slunce v jeho běhu,
však shlížet může na lásku a něhu.

.