Nedělní chvilka poezie,

tentokrát s Lewisem Carrollem

Lewis Carroll

Před 190 lety se narodil Lewis Carrol, vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson (1832 – 1898, anglický matematik, fotograf a spisovatel. Coby pedagog se zrovna příliš neproslavil, neboť měl vadu řeči a uzavřenou až plachou povahu, ovšem bohatě si to vynahradil autorstvím dvou knih, které vymyslel a napsal pro tři dcery svého kolegy děkana Liddela (a zvláště pro nejmladší z nich, osmiletou Alici), a to „Alice´s Adventures in Wonderland“ (Alenčina dobrodružství v Říši divů) a „Through the Looking Glas and What Alice Found There“ (Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala).
Jejich hravost, parodičnost, logika i paralogika dodnes okouzlují nejen dětské čtenáře na celém světě, ale představují i nemalou výzvu pro každého překladatele.


Jsi hluchý, otče Williame?


„Jsi hluchý, otče Williame?“ mladý chlapec praví,

„co povídám ti, zřejmě neslyšíš!

Pak nediv se, že pokřikuji! Soudím dle tvé hlavy,

že pospáváš jak stará kráva, víš?



Znám totiž jednu krásnou dívku, tady kousek v Mníšku

a pomýšlím, že ožením se s ní.

Rád poslal bych jí převelice zajímavou knížku

Jak hadokůň se chytá titul zní.“



„Tak do hnědého papíru ji zabal,“ stařík praví,

„a zapečeť ji holubicí s fíky na oleji!

A přidej k tomu, že jí přeju stálé pevné zdraví

a vánoční jí pozdrav přilož k tomu vlídně hravý

a Velikonoce že také velmi šťastné přeji!“