PÁTEČNÍ GLOSY 19.02.2021

Miroslava Macka
Dnes vydává Institut Václava Klause publikaci "Rozum proti kovidové panice", do které jsem přispěl následujícím textem. Doporučuji, pochopitelně, k přečtení a hlavně zamyšlení celou knihu, do níž přispělo množství známých osobností - Klaus, Hoeschl, Žaloudík, Pirk, Pollert, Pikora, Kolář a další.


Apel politického darwinisty

„Ani trochu se nebojím zemřít.“ Charles Darwin

Přihnala se virová epidemie, která často přidává chronicky těžce nemocným (pomíjím, že často vlastní vinou), lidem s těžkou poruchou imunity a starým lidem nad hrobem poslední kapku do naplněného poháru žití.
V důsledku mediálního humbuku, bombardování veřejnosti různými, mnohdy účelově upravenými statistikami, predikcemi, protichůdnými názory odborníků z nejrůznějších oborů a chaotickými reakcemi politiků, došlo k vystrašení značné části občanů až do ztráty zdravého rozumu.
Kombinace často cílených přehnaných reakcí politiků a profitujících vlivných skupin za nimi, využívajících a zneužívajících situaci k posílení své moci, spolu s přestřelenými, hysterickými, a tedy špatnými rozhodnutími chaoticky činěnými pod tlakem medií a vystrašené veřejnosti, pak způsobila téměř celosvětovou sociální a ekonomickou krizi, jejíž důsledky a následky budou mnohem a mnohem delší a horší, než které by způsobila samotná virová epidemie.
Při chladnokrevné reakci vůdců mezi politiky (pokud by ovšem takoví byli, neboť armáda těch průměrných a podprůměrných je v posledních desetiletích obvykle vytlačila), by k dnešnímu stavu vůbec nemuselo dojít a svět mohl s přiměřeným množstvím opatření běžných při každé větší epidemii nadále v podstatě normálně pracovat a žít.
V toku času by byl počet všech zemřelých na obvyklém průměru (neboť nikdo neumírá „navíc“, jen někteří více či méně předčasně), a nenastal by společenský a hospodářský rozvrat, který bude mít ve svých druhotných, terciálních a dalších následcích na svědomí víc mrtvých, psychicky narušených a nemocných, než samotná epidemie, nemluvě o dalších nevyčíslitelných škodách společenských, které nepůjdou napravit ani během jedné generace.
Změkčilá společnost, která vytěsnila smrt jako přirozenou součást života ze svých myslí a pseudohumánně se snaží zachránit a prodloužit každý lidský život bez ohledu na jeho kvalitu (která je ovšem od kvantity neoddělitelná), nese též svůj obrovský podíl viny. Pod zdánlivě nenapadnutelnou premisou, že jeden každý lidský život je nezbytné zachránit za každou cenu, tak vznikají lidské tragédie a oběti mnohonásobně většího rozsahu.
Pokud se velká část lidí nevzpamatuje, nepotlačí svoji pýchu a zpupnost, nenavrátí se zase svým myšlením a konáním k přírodě a jejím zákonitostem a nenajde si vůdce hodné toho jména, nečeká lidské společenství nic dobrého.
To, že se z lidského zdraví udělal namísto soukromého veřejný statek (a ochota mnoha lidí zbavit se takto odpovědnosti za své zdraví tomu bohužel napomáhá), opět znamená další zásah státu do jedné z nejsoukromějších lidských oblastí. A to je, bohužel, teprve začátek. Příležitosti využít strachu ve svůj prospěch se totiž již chopily zájmové skupiny, které postupnými kroky, a to vždy pod záminkou prevence a ochrany, chtějí učinit z lidí poslušné stádo, technologicky hlídané na každém kroku, s násilně vynuceným vzorem chování a jednání, stádo co nejméně samostatně myslících konzumentů vnucovaného životního stylu, zboží a zábavy.
Toto nebezpečí je o to větší, že drtivá část mladé generace jednak na vlastní kůži nezažila nesvobodu a její nenápadné, plíživé počátky, nezažila postupný vliv celkové atmosféry zákazů, příkazů a jediných správných postojů na myšlení člověka, vliv atmosféry, která vede k autocenzornímu názoru, že co není povoleno, je prostě zakázáno.
Jinak řečeno, mladá generace je mnohem ochotnější vyměnit svobodu za technicky skvěle vybavenou klec.
V rámci Evropské Unie přinese doba pokoronavirová další zesílení integračních snah, zglajchšaltování názorů, postojů a politiky jednotlivých členů metodou cukru a biče a tvrdé potlačování jakýchkoliv snah o decentralizaci, demokratizaci a odbyrokratizování dosud nevídanou silou a nevídanými prostředky.
V rámci celého světa hrozí pak omezování volného obchodu zaváděním různých ochranářských opatření (samozřejmě pod ušlechtilými hlavičkami „green deal“, „fair trade“, „ochrana národní bezpečnosti“ apod.), což historicky vždy vede k eskalaci napětí a ke konfliktům.
Času moc nezbývá a je zapotřebí vyburcovat veškeré síly, abychom tento vývoj zbrzdili a zvrátili. Existuje pravděpodobně jediná možná obrana: vytvářet „ostrůvky pozitivní deviace“ lidí, kteří si uvědomojí nebezpečí tohoto vývoje, naučit se komunikovat mezi sebou, množit tyto ostrůvky a v příhodné dějinné konstelaci převzít vládu. Úkol je to nadmíru těžký, dlouhodobý, ale ne nemožný.

p. s.
Civilizace a věda nám doposud nabízely hlavně pohodlí. Osvobozovaly nás od dřiny a prodlužovaly náš aktivní život. Dnešní vývoj se však zásluhou nebývalého rozvoje techniky, která se začíná ubírat směrem, kdy vedle služby jednotlivcům slouží čím dál tím více k dohledu nad nimi, dostává do bodu, kdy se z dobrého sluhy v rukách jednotlivce stává zlý pán v rukách státu a velkých korporací.
Ostatně, již Albert Speer, jeden z obžalovaných nacistů, pronesl při Norimberském procesu následující slova: „Naše diktatura se podstatně lišila od všech předchůdců v historii tím, že dokonalým způsobem používala všech technických prostředků. Jen tak se jí podařilo zbavit 80 milionů lidí schopnosti nezávisle myslet.“ A bylo to gestapo, které dodávalo: „Nemáte-li co skrývat, nemusíte se bát.“
Spousta lidí, a to zvláště mladých, si to neuvědomuje a s potěšením tento trend podporuje v domnění, že jim to prostě zjednodušuje a zpříjemňuje život, aniž si klade otázku, jakou cenu za to ztrátou svobody v konečném zúčtování zaplatí. Až nakonec zjistí, že přestane platit hotovost a budou jen virtuální peníze, drtivá většina výrobků se nebude moci „osahat a očichat“ ale jen objednat, automobily budou ovládány na dálky bez ohledu na vůli řidičů, a dle své fantazie můžete přidávat další a další „vymoženosti“. Stát a mocné korporace budou vědět každou vteřinu, kde jsou a s kým jsou, co jedli a pili, jaké šaty jaké velikosti nosí a jaké knihy čtou, co sledují v mediích, s kým a o čem komunikují, což povede k ještě většímu zahlcování vtíravou reklamou na zbytečnosti, ale hlavně k trvalému „vymývání mozků“. Pak bude ovšem již pozdě bránit se tomu, že jim vlády a nadnárodní korporace začnou zakazovat říkat, psát a málem i myslet jinak, než „vhodně“ a budou je sankcionovat za „nevhodné“ chování či jednání, jak se již začíná dít.
Jak již jsem napsal, existuje opravdu jedna jediná možnost obrany: vytvářet tzv. ostrůvky pozitivní deviace, kam tyto technologie nepustíme, kde budeme moci svobodně dýchat, mluvit, jednat a žít, aniž by nás někdo perzekuoval za „nevhodné“ názory, ostrakizoval, „převychovával“ a společensky či pracovně likvidoval, jak se již dnes mnohde děje.


Miroslav Macek
7. prosince 2020